Dnes jsme se vydali na avizovaný výlet za nejbližšími horkými prameny v okolí Taipeie.
V osm hodin ráno budíček...ani snídaně skládající se z dobrot jako mléko a tousty s višňovým džemem mně nedokázali zcela probudit po 4 hodinovém spánku. Co si budeme povídat, život hráče počítačových her není snadný:-) Nástup na rozcvičku, alias vrchní slezina zahraničních studentů, před budovou knihovny, byl naplánovaný na 8:30. Dorazili jsme včas!! Stejně nebylo kam spěchat, protože organizační procedury zabrali další půl hodinu a nakonec jsme všichni společně nastupovali do dvou přistavených autobusů směr Jih. Serpentiny, přes které jsme cestovali mě nenechali odpočinout a můj žaludek je taky přežil na pokraji únosnosti. Taiwan je jedna velká hora, do které se lidi snaží zasadit svou civilizaci, nebo mi to tak alespoň po cestě připadalo....strmé srázy, terasovité domky, hluboká koryta řek. Ani píď místa nedává tato panenská příroda zadarmo.
Autobus nás vyložil na terasu rovnou naproti 80ti metrovému vodopádu a my všichni se hned nahrnuli k zábradlí a začali fotit:-) To bylo k popukání. Indonésané, Vietnamci, Indové a Češi se chovali jak Japonci na kolonádě:-D....zdejší z nás museli mít strašnou srandu. Ukojili jsme své umělecké choutky a vydali se na žabí stezku, překonali solidní převýšení na okruhu měřícím zhruba jeden kilometr a nafotili další kvanta fotek. Zdejší příroda je opravdu úchvatná...zeleň je všude kam se člověk podívá, vše kvete a voní(a to je březen), dokonce na neuvěřitelně strmých svazích hor se drží pralesní flóra:-) Po dlouhé době jsem se nedýchal opravdu čerstvého vzduchu což mi dodalo energii pro celodenní dobrodružství.
Žabky jsme nechali za zády společně se slunným dopolednem a pokračovali jsme směrem k lanovce, která nás dopravila přímo nad zmiňovaný vodopád, kde se nachází rekreační středisko. Naštěstí není sezona a tak zde byl celkem klid. Mohli jsme se nejen projít po zdejším areálu a vyzkoušet atrakce(lanová dráha, střelba z luku, lodičky), ale taky jsme měli možnost vyfotit některé ze vzácných ptáků a motýlů, které se zde vyskytují. Oběd v podobě dušené zeleniny, rýže a plátku masa přišel vhod. Naši průvodci nás již popoháněli zpět do lanovky a tak jsem stihl nakoupit jen pár pohledů a frčeli jsme zase dolů z kopce, vlastně přes řeku, aby jsme stihly představení místního divadelního souboru.
Tak úchvatnou podívanou a šou jsem v divadle ještě nezažil! Herci mnohokrát měnili kostýmy, využívali perfektně připravených kulis a kromě akrobacie a zpěvu předváděli domorodé tance za zvuků tradičních nástrojů. Nejvíce mne však uchvátila prosklená zadní stěna, která tak dávala divadelníkům možnost využít kouzelného přírodního pozadí....vodopádu osvíceného odpolední sluncem. Na konci představení se strhl hromadný tanec, do kterého bylo zapojeno i publiku a tak jsem neváhal a šel na pódium. Za zběsilého tance všech zúčastněných a hrdelních zvuků domorodců jsme byli svědky tradičního svatebního obřadu. Michal je tímto ženatý:-D....vlastně to nebylo uznáno platným, protože šaman, který jej oddával nebyl opravdovým starším kmene. GaGa International Theater se svým představením, které jako kulisu využívalo nádhernou scenérii zdejší přírody, ve všech zanechalo silné dojmy a na zdejší představení nezapomenu do konce života.
Přesunuli jsme se po stezce pro zamilované přímo na zdejší night market. Byla tu možnost využít vláčku, ale jako ochránci přírody jsme se rozhodli tento, spalovacím motorem poháněný, dopravní prostředek nevyužít. Mimo to, by se nás 70 do jednoho nenacpalo a museli by jsme jet na etapy:-) Vynechal jsem vařenou kukuřici i odporné stinky tofu, ale neodolal jsem nádherně zbarvenému, čerstvě nakrájenému mangu. Ani mě tak nezajímalo co to je, ale světle zelená barva slibovala opojnou chuť, tak jsem se nechal pěkně natáhnout a za padesátku si těch 20 deka koupil. A nelitoval jsem - chuťově vynikající, hořko sladké mango je zde nazýváno zamilovaným ovocem. Návštěva místního muzea nás až tolik nebrala a tak jsme se vydali na slibované horké prameny.
Sluníčko na nás sice zanevřelo, ale my se nenechali odradit. Ze všech výletníků jsme my, Češi, byli jediní, kteří se rozhodli absolvovat další pěší tůru a vychutnat si slibovaný relaxační program dnešního výletu. Na břehu řeky bylo i přes nepříznivé počasí celkem hodně lidí a absence převlékacích kabin tu nikoho moc netrápila. Horký pramen, je prostě malé jezírko na břehu řeky, ve kterém se válí kupa lidí a povídají si (dnes nejspíš o politice protože se tu schyluje k prezidentským volbám). Všichni jsme na poslední chvíli zaváhali, když byla naše představa ultra luxusních lázní rozmetána na malinké kousíčky, ale přesvědčil nás anglicky mluvící domorodec. Sedmdesátník, po tom, co jsme mu řekli, že jsme z české republiky okamžitě nahodil Karlovy Vary a jeho soused ho opravil, že už nejsme Československo, ale Česká a Slovenská republika. Nemohl jsem zapřít obdiv ani pýchu a brzy jsme se nechali vyhecovat, převlékli se do plavek a skočili......do řeky. Ono to totiž není jen tak, skočit rovnou do šedesáti stupňového jezírka. Poučeni místními jsme se postupně otužovaly a zážitek to byl opravdu osvěžující. Taková přírodní sauna. Studená řeka a horké prameny kolem...shodli jsme se, že sem budeme muset zajet ještě jednou.
Nějak jsem to s tou délkou dneska přehnal.....příště se zas budu krotit:-)
V osm hodin ráno budíček...ani snídaně skládající se z dobrot jako mléko a tousty s višňovým džemem mně nedokázali zcela probudit po 4 hodinovém spánku. Co si budeme povídat, život hráče počítačových her není snadný:-) Nástup na rozcvičku, alias vrchní slezina zahraničních studentů, před budovou knihovny, byl naplánovaný na 8:30. Dorazili jsme včas!! Stejně nebylo kam spěchat, protože organizační procedury zabrali další půl hodinu a nakonec jsme všichni společně nastupovali do dvou přistavených autobusů směr Jih. Serpentiny, přes které jsme cestovali mě nenechali odpočinout a můj žaludek je taky přežil na pokraji únosnosti. Taiwan je jedna velká hora, do které se lidi snaží zasadit svou civilizaci, nebo mi to tak alespoň po cestě připadalo....strmé srázy, terasovité domky, hluboká koryta řek. Ani píď místa nedává tato panenská příroda zadarmo.
Autobus nás vyložil na terasu rovnou naproti 80ti metrovému vodopádu a my všichni se hned nahrnuli k zábradlí a začali fotit:-) To bylo k popukání. Indonésané, Vietnamci, Indové a Češi se chovali jak Japonci na kolonádě:-D....zdejší z nás museli mít strašnou srandu. Ukojili jsme své umělecké choutky a vydali se na žabí stezku, překonali solidní převýšení na okruhu měřícím zhruba jeden kilometr a nafotili další kvanta fotek. Zdejší příroda je opravdu úchvatná...zeleň je všude kam se člověk podívá, vše kvete a voní(a to je březen), dokonce na neuvěřitelně strmých svazích hor se drží pralesní flóra:-) Po dlouhé době jsem se nedýchal opravdu čerstvého vzduchu což mi dodalo energii pro celodenní dobrodružství.
Žabky jsme nechali za zády společně se slunným dopolednem a pokračovali jsme směrem k lanovce, která nás dopravila přímo nad zmiňovaný vodopád, kde se nachází rekreační středisko. Naštěstí není sezona a tak zde byl celkem klid. Mohli jsme se nejen projít po zdejším areálu a vyzkoušet atrakce(lanová dráha, střelba z luku, lodičky), ale taky jsme měli možnost vyfotit některé ze vzácných ptáků a motýlů, které se zde vyskytují. Oběd v podobě dušené zeleniny, rýže a plátku masa přišel vhod. Naši průvodci nás již popoháněli zpět do lanovky a tak jsem stihl nakoupit jen pár pohledů a frčeli jsme zase dolů z kopce, vlastně přes řeku, aby jsme stihly představení místního divadelního souboru.
Tak úchvatnou podívanou a šou jsem v divadle ještě nezažil! Herci mnohokrát měnili kostýmy, využívali perfektně připravených kulis a kromě akrobacie a zpěvu předváděli domorodé tance za zvuků tradičních nástrojů. Nejvíce mne však uchvátila prosklená zadní stěna, která tak dávala divadelníkům možnost využít kouzelného přírodního pozadí....vodopádu osvíceného odpolední sluncem. Na konci představení se strhl hromadný tanec, do kterého bylo zapojeno i publiku a tak jsem neváhal a šel na pódium. Za zběsilého tance všech zúčastněných a hrdelních zvuků domorodců jsme byli svědky tradičního svatebního obřadu. Michal je tímto ženatý:-D....vlastně to nebylo uznáno platným, protože šaman, který jej oddával nebyl opravdovým starším kmene. GaGa International Theater se svým představením, které jako kulisu využívalo nádhernou scenérii zdejší přírody, ve všech zanechalo silné dojmy a na zdejší představení nezapomenu do konce života.
Přesunuli jsme se po stezce pro zamilované přímo na zdejší night market. Byla tu možnost využít vláčku, ale jako ochránci přírody jsme se rozhodli tento, spalovacím motorem poháněný, dopravní prostředek nevyužít. Mimo to, by se nás 70 do jednoho nenacpalo a museli by jsme jet na etapy:-) Vynechal jsem vařenou kukuřici i odporné stinky tofu, ale neodolal jsem nádherně zbarvenému, čerstvě nakrájenému mangu. Ani mě tak nezajímalo co to je, ale světle zelená barva slibovala opojnou chuť, tak jsem se nechal pěkně natáhnout a za padesátku si těch 20 deka koupil. A nelitoval jsem - chuťově vynikající, hořko sladké mango je zde nazýváno zamilovaným ovocem. Návštěva místního muzea nás až tolik nebrala a tak jsme se vydali na slibované horké prameny.
Sluníčko na nás sice zanevřelo, ale my se nenechali odradit. Ze všech výletníků jsme my, Češi, byli jediní, kteří se rozhodli absolvovat další pěší tůru a vychutnat si slibovaný relaxační program dnešního výletu. Na břehu řeky bylo i přes nepříznivé počasí celkem hodně lidí a absence převlékacích kabin tu nikoho moc netrápila. Horký pramen, je prostě malé jezírko na břehu řeky, ve kterém se válí kupa lidí a povídají si (dnes nejspíš o politice protože se tu schyluje k prezidentským volbám). Všichni jsme na poslední chvíli zaváhali, když byla naše představa ultra luxusních lázní rozmetána na malinké kousíčky, ale přesvědčil nás anglicky mluvící domorodec. Sedmdesátník, po tom, co jsme mu řekli, že jsme z české republiky okamžitě nahodil Karlovy Vary a jeho soused ho opravil, že už nejsme Československo, ale Česká a Slovenská republika. Nemohl jsem zapřít obdiv ani pýchu a brzy jsme se nechali vyhecovat, převlékli se do plavek a skočili......do řeky. Ono to totiž není jen tak, skočit rovnou do šedesáti stupňového jezírka. Poučeni místními jsme se postupně otužovaly a zážitek to byl opravdu osvěžující. Taková přírodní sauna. Studená řeka a horké prameny kolem...shodli jsme se, že sem budeme muset zajet ještě jednou.
Nějak jsem to s tou délkou dneska přehnal.....příště se zas budu krotit:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat