29.02.08

PPU in Taipei

Včerejší den byl rozmanitej. Nejdřív dorazili kluci z Kaoshingu a po drobných zmatcích jsme se konečně našli u severního východu z Main station. Na nádraží jsme se setkali s dalším studentem z končin v srdci Evropy....Michal národností Slovák. Vzhledem k tomu, že je tu Michal již nějaký ten měsíc, tak to tu má zmapované a zavedl nás do slušné a ne moc drahé restaurace, kde jsme mohli pro změnu okusit nějaké ty špagety:-) Dobrý průvodce je vždycky výhodou a vzhledem k tomu, že Jirka i Pavel svolili, že půjdou na večerní koncert s námi, připojil se i Michal. Jediný problém byli lístky, které jsme museli dodatečně koupit přímo na místě těsně před koncertem. Zatímco Jirka s Michalem šli sehnat lístky a ubytovat se na privát kousek od největšího zdejšího night marketu(Shilin), Pavel Němda a já jsme vyrazili na prohlídku zdejšího kampusu. Po týdnu se na nás opět usmálo sluníčko, a tak jsme měli možnost nafotit pár pěkných záběrů. Prošli jsme kampusem a volala mi Yvonne, že by také chtěla sehnat 2 lístky na koncert...Plastici tady budou asi docela oblíbení.
Jídlo, prachy, změna oblečení a hurá na koncert. Dorazili jsme asi hodinu před oficiálním začátkem koncertu a na místě už byli davy lidí. Fronta se táhla ještě za roh dalšího bloku a my jsme si říkali, že se tam snad ani nevejdeme. Štěstí však stálo na naší straně a vzhledem, k tomu, že jsme si koupili lístky v předprodeji, tak jsme měli přednostní právo vstupu:-)....Miluju Taipei. Zapadli jsme do klubíku - mimochodem jmenuje se The Wall(neplést se starou, známou, tachovskou Zdí;-) - a pohledali zdejší manažery, aby jsme je stáhli o další lístky. U jednoho ze stolů už posedávali členové kapely a tak jsme neváhali a zapředli rozhovor. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že v jejich hotelu mají vyhřívaná dokonce i prkýnka na záchodech a nebo taky, že hned po koncertě odjíždějí směr letiště a hurá do Prahy. Ale to už jsme musely vyběhnout před klub a na distribuovat lístky nově příchozím. Ve finále se nás do klubu cpalo rovných 10:-) Narváno bylo k prasknutí. Na scéně jsme potkali mnoho zahraničních návštěvníků, kteří stejně jako my toužili po troše psychedelie v podobě libých tonů slavné, české, undergroundové skupiny. Bez experimentů se to na jevišti neobešlo a tak mnohokráte členové  kapely nevěděli, jestli mají mluvit, čínsky, anglicky a nebo česky. Od koncertu jsem dostal přesně to co jsem očekával...vydatnou dávku ujeté muziky a silný pocit sounáležitosti. Muzikantům se nedá upřít to, že na svůj věk rozjíždějí úctyhodnou šou. Ještě před odjezdem jsme je požádali o pár fotek a nějaké ty autogramy pro zdejší se taky rozdali. Poslední nezávazná konverzace na téma Taiwanese beer, pár fotek před klubem, nějaké ty autogramy a dveře dodávky mířící na TPA international airport se zavřeli.
Good bye next Year!




26.02.08

Čech kam se podíváš

Tak jsem se probudil z letargie a mam pro vás pár novinek.

Včera jsme se s Němdou vydali na schůzku místní skupiny anglicky mluvících dobrovolníku, kteří pomáhají Amnesty International zajišťovat akce. První s kým jsme se na místě setkali byl Jakub...ano, Jakub je Čech...:))...Nemohli jsme tomu uvěřit. Na Čecha tu opravdu člověk narazí všude. Celá skupina se odehrávala v přátelském duch. Nejdříve představení všech zúčastněných...několik lidí z Mexika, 2 Angličané,  Japonsko,  Guatemala  a  Tchajwan zde měli také své zastoupení.  Ale nejpočetnější skupina byla  paradoxně z Čech. Probírala se různá témata týkající se lidských práv, od kamenování žen v Iráku, přes zadržení Egyptského karikaturisty až po nedodržování lidských práv v Barmě. Barma je v tuto dobu hlavním tématem skupiny a tak se rozproudila debata o tom, jak těm lidem pomoci. Navrženo bylo několik akcí, ale zvítězilo promítání filmů o barmských uprchlících v Thajsku. Jinak žádné iluze....prostě řečnění na téma lidských práv a jako všude k mnoha skutečným rozhodnutím nedošlo.

O víkendu jsme se poflakovali po městě a našli nové restaurace. Pokud
budete někdy chtít zkusit exotickou kuchyni, pak si určitě najděte
Thajskou restauraci. My jsme tam dorazili s místními a tak jsme se
nechali jejich objednávkou překvapit. Vybrali opravdu delikátní kousky,
jako třeba vařenou chobotnici, ale i klasiku v podobě kuřecích plátků.
Všechny hlavní chody se naservírovaly doprostřed stolu a každý dostal
misku s rýží. Při jídle je docela mela, jak se jeden přes druhého snaží
hůlkami dopravit kousky jídla do svojí misky:-)  Kromě toho, že rýže
byla servírována v hliníkové nádobě to bylo zcela nezávadné a velice chutné. Abych řekl pravdu, docela mi začíná ta vývařovna pod kampusem lézt krkem. V nejbližší době asi zavítám do italské restaurace, kterých by tu mělo být dostatek, i když ve zcela jiném cenovém pásmu.

Další novinka se týká kultury.
Jdu si takhle uličkou na našich kolejích a jako vždy kouknu na nástěnku. Pokaždé se na ni musím kouknout, i když vím, že v čínštině si toho moc nepřečtu:-) Nástěnka je hold taková zvláštní věc a chtě, nechtě přitahuje pozornost. Hodim oko a to přistane rovnou na plakátu s titulkem Plastic People of the Universe. Říkám si, že je to asi nebude ta česká kapela a pro jistotu skočím na net abych si ověřil její název. BINGO....jsou to Plastici. Nahrnu se zase k nástěnce a poprosím potulující se, myslím že indonéské studenty, aby mi přeložili co se tam píše a hlavně, jestli se to bude hrát v Taipei. Trocha komunikačního šumu a jazykové bariéry, ale nakonec z nich vypadlo, že hrajou 26. a 28. února tady v klubu The Wall. Je to jasný.....zítra se jde na koncert:-)

Till then - good bye.






23.02.08

Jen jednu Arénu...

...Tak to je vtíravý hlas mého hráčského já! Nenechte se od něj znechutit, prostě pořád remcá, že nic nehraju a už jsem mu nějákej ten tejden nedopřál ani jeden Frag. GAMING....Qčko.....apoň jednu Arénu....prosím, prosím. Tohle je na denním pořádku, ale poslouchejte to ve chvíli, kdy nastupujete do vyhlídkového autobusu směr Zhinan Temple. Prostě smůla....musí čekat a jediný co mu zbejvá je remcat.

Uhodli jste to správně, dneska před spaním vám upřesním některé z fotek, co přibyly do alba.
Vypadalo to jako klidnej den. Jedna porce kari rejže se smaženým hovězím, trochu tofu a kus vařených zelných hlávek. Aby to dostalo říz, přidal jsem si pálivou omáčku z nadrcených piri-piri papriček. Administrativní boje ve škole. Zatažená obloha. Na síti vše při starém. Prostě klidnej den. Ale ouha. Jeden telefonát, pár prostých slovíček a z klídku je rázem turisťák. Budíci nás nenechali zahálet a výlet, jenž byl původně plánován na neděli se bleskurychle přesunul....prý špatná předpověď počasí. Nasadit ortézu, nachystat foťák a můžeme jít. Neni všechno tak jednoduché jak to na první pohled vypadá a tak jsme se ještě půl hodiny zdrželi při vyplňování jakéhosi formuláře pro nadcházející kurz čínštiny. Víte, tady v NTUST se nedá žít bez 3 věcí a všechny se dají vyjádřit číselně....ID číslo studia, ARC číslo od cizineckého úřadu a číslo účtu u zdejší banky. Radši už ani nepočítám kolikrát jsem je někam vyplňoval.
Autobus v kombinaci s MRT nás odvezl až k taipeiské ZOO. Byla by to si nuda, kdybych vám tu teď popisoval jednotlivá zvířátka, že:-) No, po pravdě jsem ani jedno neviděl. Nalodili jsme se do vyhlídkového autobusu a ten si to s námi v průměru na rychlost číslo 2 valil pořád do kopečka. Vystoupili jsme u jedné, ze stanic místní lanové dráhy a dál si to štrádovali  pěšky. Cestu lemovali čajové plantáže, dopravní značky a domečky místních plantážníků. Po 40-ti minutách cesty jsme se zastavili v jednom chrámu, ale naši průvodci nám rychle vysvětlily aby jsme se na focení vy... a počkali si do toho pravého. A stejně jsme tam shootli slušně...minimálně ty holky z motorkářskýho gangu:-D

Skutečný Zhinan Temple se před námi otevřel po dalších pěti kilometrech. Vlilo nám to novou energii do znavených údů a ty se pak dokázaly obdivuhodně rychle pohybovat po celém areálu a pomáhat tak zachycovat vše, co přišlo do cesty objektivu. Stejně tak jak se místní modlí a zapalují vonné tyčinky i my jsme se pokusili nasát atmosféru posvátného místa a alespoň se pomodlili a zazvonili na zvoneček aby naše modlitby a přání byly vyslyšeny. Říká se, že do chrámu nesmějí vstoupit milenci, neboť hlavním božstvem je zde Lu Dongbin, jehož láska nebyla opětována, a pokud by viděl v chrámu milence, proklel by je a oni by se rozešli. Prošli jsme si nejen chrám ale také okolní zahrady a zalitovali, že nám nepřálo více počasí protože výhled musí být za slunného dne opravdu úchvatný. Cestou zpět jsme se svezli lanovou dráhou, která nám poskytla úžasný výhled na večerní Taipei. Při pohledu na toto 3-milionové město z relativního bezpečí kabiny, jsem věděl, že místa, která zde navštívím a zážitky, které si odnesu jsou neocenitelné, nenahraditelné a neopakovatelné.

Ale dost kecání, dem udělat pár fragů.
...Juchůů



21.02.08

National Theater

Ještě před obědem jsem se rozhodl, že sem napíšu pár řádek o včerejším výletu do zdejšího divadla.
Včerejšek se vydařil, obzvláště díky počasí, které se umoudřilo a dopřálo nám čtyřiadvaceti stupňový, slunečný den. Nevyužít toto krásné počasí k procházce, by byl hřích a tak jsme se společně s partou vietnamských studentů vydali na prohlídku nedaleko vzdáleného památníku. Původním názvem Chaing-Kai-Shek Memorial Hall je dnes přejmenována na National Taiwan Democracy Hall a dává tak světu a místním obyvatelům najevo, že demokracie je zde více než pouhé slovo. Ale zpět k tématu. Cílem naší návštěvy nebyla tato diskutovaná budova, ale další dvě, které se nacházejí ve stejném areálu. Jsou jimi National Theater a National Concert Hall. Dorazili jsme kolem čtvrté hodiny odpolední a doufali, že stihneme nějaké představení. Bohužel, nám bylo sděleno, že se představení konají jen ve středu a o víkendech. Nicméně se nám podařilo usmlouvat alespoň prohlídku těchto dvou úchvatných budov s anglicky mluvícím průvodcem za necelých 120 NT....ach ty studentské slevy:-) Oba "chrámy" byly postaveny ve stejných letech(1981-1987) a byly také otevřeny ve stejný den(31. října 1987). Celková cena obou staveb se vyšplhala na 7 miliard NTD. I přesto, že je koncertní hala menší, vejde se do ní úctyhodných 2000 návštěvníků, což je o 400 více než je kapacita největšího divadelního sálu její sestry. Obě budovy zrovna procházejí náročnou rekonstrukcí, ale naše průvodkyně nás zavedla do všech zákoutí, která skrývají. Výhodou bylo, že jsme byli jen malá skupina a tak se brzy prolomily ledy. Byli jsme pak mnohem náchylnější k dotazům a mohli jsme si dokonce vyzkoušet jak se cítí prezidenti a celebrity v sedadlech určených pro VIP. V Divadle i opeře je mnoho zajímavého, ale kromě lustrů z rakouského křišťálu, speciálně tvrzeným sklům, která se nikdy nemlží, dovezeným z Německa, nebo překrásným dlážděním z leštěného italského mramoru, nás nejvíce zaujala "Vertical Garden". Dvě stěny po stranách divadelní budovy jsou zdobeny dech beroucím, živoucím, důkazem lidské důmyslnosti. Jsou tvořeny rostlinami nejroztodivnějších tvarů, barev a vůní s vlastním zavlažovacím systémem. Nesměla chybět fotka, kterou nám průvodkyně s radostí udělala....5krát:-D.

19.02.08

Systém ala ISIT

Dneska jsme vstávali sakra brzo...v půl devátý, aby jsme si zapsali předměty do systému. Bylo nám sděleno, že to tu funguje na pricipu: "kdo dřív příjde ten dřív mele". Tak jsme pro jistotu ještě včera večer vypisovali čísla kurzů, který si hodláme zapsat. Ještě jsem se ani pořádně neprobudil a už jsem s rudou před očima vzpomínal na ISIT potažmo i-exam....tam se chyby databáze zobrazovaly alespoň v češtině >:-(  Půl hodiny jsme se snažili zalogovat do systému, ale pak jsme se na to vy***** a radši se vydali na hodinu nepřihlášení....

.
.
.
.

...ze které jsem právě přišel. Consumer behavior. Solidní
anglická palba. V učebně s obrovským plátnem a luxusními židlemi se
sešlo celkem 9 zahraničních a asi 15 taiwanských studentů. Hodina byla
víceméně informativní a nechybělo ani tradiční představování.
Profesorka....opravdu si ty jména nepamatuju....nám rozdala sylabus -
no byl v čínštině, takže jsme si moc nepočetli, ale slíbila nám do
příště anglickou verzi. Sylabus jsme prošli bod po bodu, rozebrali
jednotlivé kapitoly, kterými si bude naše studium ubírat a probrali asi
10 slajdů první prezentace. Celá hodina probíhala striktně v angličtině
a nutno dodat, že profesorka měla skvělou výslovnost, na kterou jsme do
té doby u místních nebyli vůbec zvyklí. Vlezlá melodie zdejšího zvonku,
který je slyšet po celém kampusu nám oznámila konec hodiny a tak jsme
byli propuštěni.

Co se týče podmínek na splnění předmětu, jsou celkem přísné, ale
splnitelné. Minimum je 70% na absolvování z čehož 30% tvoří samostatný
celosemestrální projekt, 25% procent prezentace, 25% test(vlastně 2,
ale když jeden napíšem dobře, tak mužem druhej vynechat), 10% diskuze a
10% docházka. To co jsem psal ohledně dochvilnosti platí pro vyučování
dvojnásob. Jedno zpoždění se toleruje, za druhé už se strhávají 3% a pokud nepřejdete vůbec, tak se to neomlouvá a celá hodina se
kvůli vám ruší. Můžete si ale vybrat jednu absenci do semestru:-)








18.02.08

Narozeninová párty...

...na kterou jsme se vydali včera se konala za řekou Keelung v distriktu Neihu. Ve složení Michal, Honza, Němda a já jsme si užili 4 stanice stresu v  místním autobuse, který byl snad ze 70 let, ale spolehlivě nás dovezl na místo a celkem včas. Největší problém v Taipei jsou zácpy, proto také lidé raději volí MRT(rozuměj metro), které je sice dražší, ale rychlejší. Autobus, který vás všemi zácpami a uličkami dostane téměř kamkoliv za 15 NT$ je dost ušmudlaný a příliš sedadel tam taky nebylo. Zato v něm byli 2 LCD displeje, na kterých běhaly reklamy. Na zastávce nás vyzvedl David - student MBA na NTUST původně z CVUT...:-DD když čtu ty zkratky tak se musím smát, ale prostě se mi to nechce rozepisovat. Každopádně nás zavedl do podkrovního bytu, kousek od hlavní silnice. Prostorný byt o 3 pokojích, s kuchyní(malá, ale přece) a opravdu luxusním obývákem....luxus vyjádřený v m2 ne v počtu elektrospotřebičů. Dominantou pokoje byl dřevěný stůl se zeleným plátnem na kterém se skvěly zeleno-bílé kameny populární hry mach-jong (čti ma-žán). Nebyli by jsme to my, kdyby jsme nechtěli vyzkoušet všechno a tak jsme se nenechali dvakrát přemlouvat a zasedli ke hře. Hra je pro 4 hráče a pravidla, alespoň ta základní, při kterých se nehraje o peníze, jsou jednoduchá. David nám první hru pomáhal s porozuměním některých kamenů...kupodivu se na nich nenacházela ani virgule, ani náklaďák, natož pak obrácenej kaktus:-) Čtvrtou hru jsme pak hráli jako zdatní ultra amatéři, ale to už se začali scházet ostatní lidi na oslavu a spolubydlící s rancem jídla. Poprosili jsme kluky, kteří to hrají každý den, aby nám ukázali, jak to hrajou a pokud najdu způsob jak sem uploadovat video, tak se na to budete moci podívat všichni. Taiwan je Mekkou všech možných i nemožných druhů jídla a tak není divu, že jídlo je i základem zdejšího životního stylu. Oslava byla především o jídle a to bez nadsázky. Sesunuly se stoly a mach-jong vystřídala plotýnka na které se vařila voda a do kotlíku se postupně vkládali jednotlivé ingredience. Nedokážu ani popsat kolik druhů zeleniny, mořských i suchozemských
potvora a hub jsme ten večer ochutnali...hlavně ani všechny nedokážu
pojmenovat. Nemusím snad připomínat, že samozřejmostí jsou k jídlu hůlky, se kterými jsem se naučil zacházet velmi rychle....no dobře, kecám, uměl jsem to už dávno, ale přece jen jsem se naučil několik dobrých triků pro uchopení různých druhů pochutin. Hráli jsme taiwanské hry, dali si taiwanské jídlo a poslouchali zvuky taiwanského velkoměsta. Jednu věc však měla party s tou českou společnou....Pivo. Místní Taiwan beer je docela dobré a hlavně, na rozdíl od importovaných, levné. 3 kousky a oslava byla v plném proudu, když se náhle zhasly světla a nám došlo, že nastal čas na tradiční narozeninovou písničku....zazněla ve 3 jazycích a pak už si mohl oslavenec vychutnat připravený dort. Nás však čekala ještě cesta domů a vzhledem k tomu, že poslední autobus na nás nepočká, rozloučili jsme se a vydali se zpět na koleje.
Thats all....see you next time.

17.02.08

Na jih od země Vychazejícího slunce

Po pěti dnech v Taipei mám konečně trochu času napsat a publikovat pár vět o tom, jaké to tu je a na co všechno jsem tu narazil. Možná je to také tím, že po dnešní oslavě jsem lehce připitej a tak jsem dostal psavou;-)
Hned první den jsme šli zařizovat základní věci, co se týče ubytování a seznámení se s kampusem. Oproti letišti, kde bylo celkem mrtvo vzhledem k tomu, že jsme přijeli kolem 11 dopoledne, ve městě, kde sídlí naše univerzita je extrémně rušno. Budíci si nás vyzvedli přímo před branou NTUST a než jsme se nadáli, byli jsme i s Honzou uprostřed Carrefouru a snažili se najít nejlevnější matrace, povlečení a peřiny. Ano, Carrefour se přesunul z CR rovnou sem, tak tu alespoň nejsme úplně LOST. I když čínské popisky zboží nám nedávají moc na výběr. Naši nový spolubydlící nám poradili co vybrat, a tak jsme za rozumnou cenu pořídili vše potřebné. Budíci pomohli u kasy, když jsem zjistil, že ceny všech věcí se vyšplhaly daleko nad můj hotovostní limit. Bez čínsky mluvícího průvodce bych byl první den asi zcela ztracený. Už jen vystoupit na správné stanici metra a koupit lístek by bylo nad moje síly...přece jen znaky jako virgule, obrácenej kaktus, formule a náklaďák tady nikomu nic neřeknou, i když jsme si tak pro vlastní potřebu ještě v letadle pojmenovali několik znaků:-)) Nakoupeno, zaplaceno....destination Gonguan - to je stanice metra nejblíže univerzitě. Budíci nás provedli po kampusu a ukázali, kde se dá co sehnat. Vzhledem k tomu, že jsme dorazili ještě před začátkem semestru, byli otevřené jen 2 restaurace, a tak jsme v jedné z nich okusili první sousta na tchajvanské půdě.  Večeře za asi 75 NT$, což je v přepočtu kolem 50 Kč, byla vydatná a s rejží. Po večeři jsme vyrazili na místní trh, kde jsme se snažili zakoupit SIM kartu s tchajvanskými číslem. Na každém kroku byl stánek, ze kterého koukalo tu něco k jídlu, tu místní specialita, tu oblečení, tu zase jídlo. Obrovské blikající tabule na hlavních ulicích střídaly potemnělé úzké uličky a já se ztrácel ve víru vůní a zvuků. Ale hlavně MRAKY a MRAKY lidí....Tchajwan je země s obrovskou hustotou obyvatel a je to znát. Na každém kroku jsem musel dávat pozor abych do někoho nevrazil, na někoho nešlápl a nebo neskočil pod auto. Tolik lidí na ulici jsem v životě nepotkal!! Působilo to na mě velmi tísnivým dojmem a upřímně jsem byl rád, když jsme se z davu vymotali a zamířili zpět na koleje.Vzhledem k tomu, že jsme s Honzou asi 50 hodin nespali,  zahučeli jsme
na kolej a využili nově nabytých matrací aby jsme prospali příštích 18
hodin.

Po prvním, docela náročném dni plném šoků(ubytovací, kulturní, časový...dle priorit) na nás čekal celkem příjemně studený den...asi 14 stupňů...to jen aby jste si nemysleli, že jsem letěl do nějakejch teplejch krajin, protože teplota uvnitř se od té venkovní liší celkem minimálně(Ještě, že jsem nevzal jen krátký kalhoty). Dlouhé kalhoty a mikina jsou klasický pokojový oděv uvnitř kolejí a už se si na něj po těch 5 dnech zvykl - člověk se prostě přizpůsobí.
Probudit se uprostřed odpoledne mě nemůže rozházet, protože se mi to stává docela často i doma, ale tady se aspoň můžu vymlouvat na časový posun:-D Ve čtvrt na 4 odpoledne jsem zjistil, že internet máme na pokoji jen jeden a to ještě na černo od jednoho místního studenta, který byl tak hodný a propůjčil nám své přístupové heslo. Spolubydlící...mimochodem Češi z ČVUT...Honza s Michalem nás nechali se rozkoukat a špatné zprávy nám sdělovali postupně. Stačil jsem se akorát rozkoukat a už mi volala kamarádka, že nás dnes zve na večeři, a že se sejdeme před kampusem. Mýdlo, sprcha, kartáček a už jsme s Honzou valili za Yvonne. 15 minut zpoždění je v Čechách klasika, ale tady na to lidi koukaj úplně jinak. Budu se muset naučit vstávat trochu dřív:-) Odchod na zastávku, tentokrát na autobusovou, 15 kaček u řidiče a vzhůru novým dobrodružstvím. Po tom co jsem se vyspal a trochu zabydlel, jsem začal koukat na ten svět veseleji a tak mi ani nevadilo, že jsme jeli špatným busem. Nakonec jsme museli vzít taxík, aby jsme stihly přijít do restaurace včas.
Jídlo samotné bylo malým obřadem.....ale o tom až zase příště. Únava, nejen ta společenská, na mě doléhá a mé tělo žádá odpočinek.
Dobrou noc.







First entry

Konečně jsem se dostal na nějakou tu dobu k internetu a můžu napsat pár řádků.
Jak většina z vás tuší, odcestoval jsem v rámci výměnného programu na Taiwan. V rámci výměnného programu s několika tchajvanskými univerzitami, mi bylo s požehnáním školy a  ministerstva školství dovoleno vycestovat a účastnit se tak poznávacích a kulturních akcí na druhé straně Země.


Zprovoznil jsem tenhle blog, abych vás všechny informoval o tom, jak se nám tady v Taipei žije a zodpověděl tak na základní otázky mé Taiwanské existence. Hlavním lákadlem těchto stránek budou fotky, které se nacházejí ve fotogaleriích. Samozřejmě komentářům se meze nekladou a jsou vítány, záleží jen na vás, jestli je časem zakážu a nebo na ně budu i reagovat, ale snažte se být trochu ohleduplní, jelikož to budou s největší pravděpodobností číst také páni rodiče;-)
Pokud by jste měli jakékoliv dotazy nebo připomínky neváhejte a pokuste
se mě kontaktovat na některém z kontaktů uvedených v profilu. Doporučuji zejména znalejším mojí nátury, kteří by si mohli splést tento blog s pouhou soukromou korespondencí!
Mějte na paměti, že v Taipei je o 7 hodin více než u vás.