Dneska se počasí trochu umoudřilo a tak jsem neváhal a vyrazil na procházku.
Hodně lidí využilo pěkného počasí a stejně jako já si vyšlo na vzduch, který je zde mnohem čistější než na jihu v Kaohsiungu, alespoň co tvrdil Pája s Vrndou. V kampusu bylo natřískáno, všude seděli lidi a četly si nebo hráli zde tolik populární baseball. Dokonce jsem zahlédl skupinku výletníku, něco jako taiwanský klub turistů, kteří, oblečení v zelených vestách, pořizovali fotografie kampusu. Vyrazil jsem směr Daan park a cestou se stavil za Yvonne, jestli by nešla na vzduch. Bohužel jí položila chřipka(doufám, že ne ptačí:-) tak mi jen poradila, že nejlepší výhled na celý park bude z Taipeiské veřejné knihovny, která je hned naproti. Vzhledem k tomu, že tam mají v neděli jen do pěti a já vyrazil v půl čtvrté, nezdržoval jsem se a vykročil prozkoumat nejbližší uličky směrem ke knihovně. Kupodivu jsem se neztratil a za necelou čtvrthodinku jsem dorazil k desetipatrové budově. Nešla minout:-) Já jsem si šel do knihovny udělat pár snímků abych vám měl co publikovat na blog, ale nepobíral jsem proč v tak pěkným počasí tam sedí desítky lidí a šprtaj se, nebo čtou noviny. V každým patře to bylo stejný. Ani jeden volnej stůl a davy lidí dychtící po vzdělání nebo informacích. Překonal jsem se a prohlídnul si jeden časopis v angličtině: Leadership and management. Prolistoval jsem ho a našel pasáž hodící se na DU z jednoho předmětu...Leadership and communication skills. Přijdu ke kopírce, abych důležité stránky převedl do přenosné formy, ale její stáří bylo stejně překvapující jako její ovládání - s povzdechem jsem si vzpomenul na Centrum Služeb. Naštěstí mi akorát volala Yvonne, že za mnou posílá bratra aby mi ukázal kde co v parku je. Počkal jsem na něj a s jeho pomocí překopíroval potřebné kapitoly. Klučinovy je deset, ale anglicky válí líp, než někteří studenti na naši univerzitě(bez urážky). Na ulici jsme si koupili ledový čaj, zde servírovaný vždy s tapiokovými koulemi. Osobně mi to připomíná spíš králičí bobky, a řekl bych že ta chuť bude podobná:-) V parku lidé cvičili tai-chi, provozovali joging, zkoušeli divadlo, bubnovali, dokonce tam byla skupinka amatérský filmařů. Na rozdíl od parku, kterej máme třeba v Tachově, tady to opravdu žilo. Lidi jsou tu zvyklí na ulici dělat hodně věcí, od tancování, přes čtení a cvičení bojových umění až po spaní. Není výjimkou, že ve stanici metra narazíte na skupinku teenagerů nacvičující taneční sestavu. Dvojnásobná populace na poloviční rozloze se odráží ve všech aspektech zdejšího života. Například v metru se lidi vůbec neobtěžují se dovolovat, nebo ptát, jestli můžou projít, prostě se kolem vás procpou. To samé je na ulici kde do sebe lidi naráží a nikdo se neomlouvá a nepardonuje, to by asi celý den nic jiného nedělali.
Pro dnešek by to mohlo stačit....Čest
P.S.: Fotek moc není protože jsem po***** jejich přenosu na komp
Hodně lidí využilo pěkného počasí a stejně jako já si vyšlo na vzduch, který je zde mnohem čistější než na jihu v Kaohsiungu, alespoň co tvrdil Pája s Vrndou. V kampusu bylo natřískáno, všude seděli lidi a četly si nebo hráli zde tolik populární baseball. Dokonce jsem zahlédl skupinku výletníku, něco jako taiwanský klub turistů, kteří, oblečení v zelených vestách, pořizovali fotografie kampusu. Vyrazil jsem směr Daan park a cestou se stavil za Yvonne, jestli by nešla na vzduch. Bohužel jí položila chřipka(doufám, že ne ptačí:-) tak mi jen poradila, že nejlepší výhled na celý park bude z Taipeiské veřejné knihovny, která je hned naproti. Vzhledem k tomu, že tam mají v neděli jen do pěti a já vyrazil v půl čtvrté, nezdržoval jsem se a vykročil prozkoumat nejbližší uličky směrem ke knihovně. Kupodivu jsem se neztratil a za necelou čtvrthodinku jsem dorazil k desetipatrové budově. Nešla minout:-) Já jsem si šel do knihovny udělat pár snímků abych vám měl co publikovat na blog, ale nepobíral jsem proč v tak pěkným počasí tam sedí desítky lidí a šprtaj se, nebo čtou noviny. V každým patře to bylo stejný. Ani jeden volnej stůl a davy lidí dychtící po vzdělání nebo informacích. Překonal jsem se a prohlídnul si jeden časopis v angličtině: Leadership and management. Prolistoval jsem ho a našel pasáž hodící se na DU z jednoho předmětu...Leadership and communication skills. Přijdu ke kopírce, abych důležité stránky převedl do přenosné formy, ale její stáří bylo stejně překvapující jako její ovládání - s povzdechem jsem si vzpomenul na Centrum Služeb. Naštěstí mi akorát volala Yvonne, že za mnou posílá bratra aby mi ukázal kde co v parku je. Počkal jsem na něj a s jeho pomocí překopíroval potřebné kapitoly. Klučinovy je deset, ale anglicky válí líp, než někteří studenti na naši univerzitě(bez urážky). Na ulici jsme si koupili ledový čaj, zde servírovaný vždy s tapiokovými koulemi. Osobně mi to připomíná spíš králičí bobky, a řekl bych že ta chuť bude podobná:-) V parku lidé cvičili tai-chi, provozovali joging, zkoušeli divadlo, bubnovali, dokonce tam byla skupinka amatérský filmařů. Na rozdíl od parku, kterej máme třeba v Tachově, tady to opravdu žilo. Lidi jsou tu zvyklí na ulici dělat hodně věcí, od tancování, přes čtení a cvičení bojových umění až po spaní. Není výjimkou, že ve stanici metra narazíte na skupinku teenagerů nacvičující taneční sestavu. Dvojnásobná populace na poloviční rozloze se odráží ve všech aspektech zdejšího života. Například v metru se lidi vůbec neobtěžují se dovolovat, nebo ptát, jestli můžou projít, prostě se kolem vás procpou. To samé je na ulici kde do sebe lidi naráží a nikdo se neomlouvá a nepardonuje, to by asi celý den nic jiného nedělali.
Pro dnešek by to mohlo stačit....Čest
P.S.: Fotek moc není protože jsem po***** jejich přenosu na komp
 |  | |
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat