Včera jsme neměli moc co dělat a tak jsme se s Honzou rozhodli navštívit další kulturní památku v Taipei. Prolistoval jsem průvodce a volba padla na Taipei Story House. Vedle něj se nachází museum umění, ale vzhledem, k tomu že jsme vyráželi po třetí hodině odpolední, jsme moc nepočítali, že navštívíme oba dva kulturní stánky. Pro tentokrát jsme se odpoutali od místního metra a vydali se prozkoumat zdejší autobusovou dopravu. Na internetových stránkách dopravní společnosti jsem vyhledal číslo autobusu, který by nás měl dovézt na místo a dobrodružství mohlo začít. S autobusy to není taková sranda. Vše je značeno čínsky, jen některé známé zastávky jsou i v angličtině...autobus staví jen na znamení...a občas se liší trasa linky podle toho v jakou jedete denní dobu. Naše 208 měla jezdit každých 10 minut z Gonguanu, ale tam se na 200 metrech nachází asi 30 zastávek v obou směrech. Několik minut hledání, pár přechodů na červenou a našli jsme co jsme potřebovali.U Lidí na zastávce jsme se ujistili, že jedeme správným směrem a nastoupili do přijíždějící soupravy. Byl krásný slunečný den a tak jsme očima hltali všechna zákoutí, která nám svou jízdou útulný růžový autobus nabízel. Byli jsme tak vyvalení, že jsme ani nepočítali zastávky. Mělo to být patnáct, ale nějak jsme na tom v tom úžasu zapomněli a nakonec jsme vystoupili o zastávku dál. Nelitovali jsme toho však a vyfotili si alespoň Keelung river a Grand hotel, postavený ve velkolepém staročínském stylu. Lehká procházka po 40 minutové jízdě přišla vhod. Taipei Story House je celkem malá budovy na břehu Keelung river, ale co je na ní na první pohled zvláštní je styl ve kterém je postavena. Je to evropské sídlo inspirované Pařížskou architekturou z počátku dvacátého století. Dorazili jsme po čtvrté hodině a měli jsme tak dostatek času prohlídnout si celou výstavu. Měla název Citizens in Metropolis a sestávala se z příběhů lidí žijících v Taipei a jejich povolání. Nebylo to ale jen suché čtení popisků na zdi, kdepak...Taiwanci nezapřeli svou technickou vyspělost ani na tomto místě a tak byl každý příběh podpořen krátkým videem prezentovaným na malém LCD panelu....všechna ta videa se nacházela na flash pamětech o velikosti 1GB.... Kolem půl šesté se začalo smrákat a my jsme se místo do přilehlé čajovny vydali prohédnout nedaleký park.
Ještě než jsme se vymotali ze změti zeleně volala mi Yvonne, zdali se k ní připojíme na dobročinném koncertě Free Tibet pořádaném místní Taiwanskou společností přetel Tibetu. Byly jsme celkem při chuti a tak jsme souhlasili a nastoupili do již známe 208. Ale ouha, projevila se nepředvídatelnost zdejších linek a my jsme mohli obdivovat další krásy taipeiského večerního života. Nakonec jsme vystoupili na stanici metra Gutting a přesunuli se s jeho pomocí na C.K.S Memorial Hall, kde se akce konala. Shrnul bych to jako pokojnou demonstraci za práva Tibeťanů....Byl to koncert s nádechem demonstrace a napětí vyselo ve vzduchu...kolem obcházeli policajti a na místě bylo několik televizních štábů a spousty reportérů. Zazněli skladby od Hip-hopu po tvrdý Rock a i přesto, že jsem jim nerozuměl věděl jsem, že nejsou o pohodě, penězích a zábavě. Na místě bylo všehovšudy 200 lidí a nikdo se moc neodvažoval pronášet jakékoliv projevy až na organizátory. Na závěr se na pódiu objevilo 2O Tibeťanů....slyšet je vykřikovat hesla o svobodě a čínském útlaku bez jakékoliv odezvy pro mě bylo bolestnou zkušeností. Velký rudý bratr zde bdí!
Free Tibet!
Ještě než jsme se vymotali ze změti zeleně volala mi Yvonne, zdali se k ní připojíme na dobročinném koncertě Free Tibet pořádaném místní Taiwanskou společností přetel Tibetu. Byly jsme celkem při chuti a tak jsme souhlasili a nastoupili do již známe 208. Ale ouha, projevila se nepředvídatelnost zdejších linek a my jsme mohli obdivovat další krásy taipeiského večerního života. Nakonec jsme vystoupili na stanici metra Gutting a přesunuli se s jeho pomocí na C.K.S Memorial Hall, kde se akce konala. Shrnul bych to jako pokojnou demonstraci za práva Tibeťanů....Byl to koncert s nádechem demonstrace a napětí vyselo ve vzduchu...kolem obcházeli policajti a na místě bylo několik televizních štábů a spousty reportérů. Zazněli skladby od Hip-hopu po tvrdý Rock a i přesto, že jsem jim nerozuměl věděl jsem, že nejsou o pohodě, penězích a zábavě. Na místě bylo všehovšudy 200 lidí a nikdo se moc neodvažoval pronášet jakékoliv projevy až na organizátory. Na závěr se na pódiu objevilo 2O Tibeťanů....slyšet je vykřikovat hesla o svobodě a čínském útlaku bez jakékoliv odezvy pro mě bylo bolestnou zkušeností. Velký rudý bratr zde bdí!
Free Tibet!
Žádné komentáře:
Okomentovat