U doktora

...už je to tak, akorát když se udělá hezky a sluníčko začne svítit každý den, já se nachladím. Praštil bych do toho, kdyby bylo do čeho. Vstával jsem celkem pozdě...12:30...a stejně jako předcházející tři dny, venku svítilo sluníčko a i ten všudypřítomný hluk velkoměsta zněl jako rajská hudba. Krásný den, jak má být, snad až na ten vichr, který nám z Číny přináší prach a dráždí tak naše dýchací ústrojí. A právě ten se mi stal osudným. Nejspíš to byla ta včerejší studijní půlhodinka, kterou jsem strávil ve zdejším parku a spojil tak příjemné s užitečným, kdy jsem se snažil přelouskat další stránky strategic managementu. Tradiční probuzení těsně před hodinou mě donutilo (opět) nesnídat a rovnou se převléci a vyrazit na Leadeship s prázdným žaludkem. Už v polovině druhé šedesátiminutovky tahám poslední kapesník z balíčku a je mi jasný, že to se mnou neni OK a ta bolest hlavy zřejmě taky nebude od přílišného soustředění se na přednášené učivo. Poslední šedesátku zatáhnu a jdu shánět doktora. Ten zdejší profík poskytuje péči pro studenty zdarma...už ho jen najít:-/ Naštěstí tu máme všímavé a ochotné úřednice. Vlastně mám občas pocit, že je jich tu víc než studentů. Ochotně přijímám jejich rady ohledně umístění doktorovy ordinace a po třetím telefonátu kamsi je opouštím s tím, že tam opravdu trefím a doprovázet mě nemusí ani jedna z nich. Výhoda polohy doktorovy ordinace je zřejmě, neb je umístěna ve spojovacím traktu mezi tělocvičnou a jídelnou...jak akutní zlomeniny končetin, tak akutní otravy jídlem to sem mají pár kroků:-) Ordinačka je, jako všude, přelidněná a hned u vchodu mi cpou do ruky roušku. Než si jí stačím nasadit už ze mě tahají studentské ID a vyplňuji údaje na své kartě....systém je tu opravdu rychlí, jen co je pravda. Aby také ne, když je v ordinaci 8 pracovníků a jen dva pacienti, počítaje mě. Zatím co čekám se 17 v ruce na pořadí, stihnu si prohlídnout zdejší lékárnu, která je součástí ordinace. Ta samotná je rozdělena sklem asi na 5 sekcí a v každé někdo okupuje stůl....evidentně nikdo z nich není lékař. CINK...čínská hláška a 17 na displeji mě volají ke zdejší kapacitě. Kancl, komp, hordy papírů, moje karta a jeden padesátník s [Gůt dej]  na rtech. Popíšu lékaři obtíže pomocí pracně nastudovaných odborných termínu, z mého příručního Česko-anglického slovníku a čekám co bude dál. Doktor popadne pistoli a...řeknu vám, už vím jak se cejtí lidi když jim někdo drží pistoli u hlavy, co na tom, že tahle jen měří teplotu. A to bleskurychle. Jsem v normě. Doktor ukáže na černý kožený křeslo vedle pultíku s nejrůznějšíma přístrojema, který znáte spíš od zubaře. Důkladná prohlídka dutin zahrnující kleště, odsávačku, nějaký foukátko a spršku vody ve mě zanechává dost nepříjemný pocit. Ještě teď mě z toho mrazí v zádech - jak musí vypadat prohlídka při zažívacích potížích?!...radši nemyslet. Do ruky mi vrazí recept a já se s ním loučím zdejším XieXie[šje šje] - něco jako děkuji a neshledanou. Chlapík za lékárenským pultíkem mi podává haldu papírů a já koukám jak z jara, co to má bejt! Vzápětí mě upozorní kolik a jak často budu brát prášků, které jsou zalepené v těch papírech co mi podal. Doufal jsem, že na tu rýmu dostanu třeba nějaký kapky, ale tady se všechno řeší práškama. Teď do sebe šupsnu jeden z nich a zalehnu. Zítra se nejspíš půjdu poohlídnout po nějaké lékárně.

Mějte se fajn a hlavně ve zdraví.