Zpáteční let

Tak nám skončila dovolenka. 10 dní v Thaisku uteklo jako voda i přes to, že jsme je proleželi na pláži. Po perném půlroce plném učení a intenzivního objevování krás jihovýchodní asie jsem si to ale zasloužil.
Na zpátečním letu z Bangkoku jsem byl tak unavený, že jsem ho půlku prospal. To bylo celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, že nás z hostelu vyhodili v jedenáct dopoledne a letadlo nám odlétalo až v půl třetí ráno. Celý den jsme chodili po městě a snažili se sehnat knoflíky na naše nová saka. Knoflíky jsme sice nesehnali, ale za to jsme si každej koupil 3 trika a další suvenýry. Poslední peníze jsme pak utratili za uvolnující masáž a hurá na taxík. Konečně se našel v Bangkoku taxikář, který bez remcání zapnul taxametr a i přes pokročilou večerní hodinu nás dovezl na letiště za legitimní cenu. Jako obvykle jsme se checkovali půl hodiny a po lehké úpravě váhy příručních zavazadel (Já i Honza jsme museli shodit o 3 kila) už jsme mohli být v klidu. Vzhledem k tomu, že jsme dostali sedadla v prostřední řadě, neužili jsme si žádný výhled na noční Bangkok a já jsem usnul ještě před tím, než jsme se odlepili od země. Krásných 6 hodin letu jsem prožil v říši snů a po probuzení se chystala rovnou snídaně. Prostě paráda. Pak jsme ještě s klukama využili palubního občerstvení a dali 3 pivka. Lehce v náladě jsme tak vstupovali na Evropskou půdu na Vídeňském mezinárodním letišti. Co mě celkem překvapilo, bylo, že na rozdíl od všech letišť v Asii, jsme tady museli přesedat do autobusů, které nás dopravili k terminálu a pak z terminálu zase k letadlu. Prostě jsem byl zvyklý na jiný standard. Malinké letadýlko Austrian Airlines nás přeneslo na naší poslední cestě do rodných krajů za necelých 40minut a my jsme stanuli na pražské Ruzyni po poledni středoevropského času.
Proto vám dneska můžu psát z pohodlí svého domova a konečně mě můžete zastihnout na mobilu a na ICQ v normální hodinu. Doufám, že se setkáme někde v hospůdce abysme mohli poklábosit a konečně popít české pivo:-)

Ahoj všem

Jen na skok

Nějak jsem se delší dobu nedostal na internet....připojení v Thaisku je trochu na draka. Možná je to jenom tim naším hostelem, ale rychlost bídná a signál ještě horší. Každopádně jsem na pekelně pohodový dovolence v samém srdci Thaiska - pohádkovém ostrově Koh Samui. Počasí je úžasné i přes to, že právě probíhá období dešťů. Znáte to, tropy, monzuny a blablabla - no tak přesně to tu v podstatě neprobíhá. Sprchne vždycky na večer a jinak praží slunce, které je stejně ostré jako zdejší jídlo - jak říkám já, tohle jídlo pálí dvakrát:-)

Teď jdu spát a až  bude čas a lepší připojení, tak písnu něco víc. Zatim Pic a za pár dní Ahoj.

China Post

Taaak....dneska si nemuzu pomoct a trochu si rejpnu....do posty...do cinsky posty. Kdyz jsme odletali ze Shanghaie tak jsme na rychlovku na letisti shaneli postovni znamky. Dorazime k prepazce na druhe strane terminalu, trocha zmatene cinstiny a co se nestane....Nema, ona nema....proste mei you. Kde jinde nez na letisti by meli mit znamky - a tady prichazi zlom - na nejvyssim miste v Long Ji, mezi dobytkem, ryzovymi poli a umorenymi vesnicany v tom nejzapadlejsim miste Ciny nam starik suverene prodava znamky s mezinarodni platnosti. Proste: To je Cina!  

Jak jsem se ženil...

Shanghai byla sice úžasná, ale museli jsme se s ní rozloučit po krátké třídenní známosti. Čekal na nás výlet na čínský venkov do Guilinu, daleko v srdci provincie Guanghxi. Jelikož Jirka vychytal akci jedné čínské letecké společnosti, mohli jsme se pohodlně přesunout na palubě letadla a cestu, která by jinak trvala 24 hodin vlakem absolvovat za necelé 3 a to za pouhých 400 yuenů na osobu.
Cestou z letiste nas　vzal taxik za stejnou cenu za jakou by jsme se tlacili v autobuse. Hostel byl primo na hlavni tride hned vedle soutoku Li river s mensim pritokem, cisty, levny a s prijemnym a ochotnym personalem. Zatimco Honza s Pavlem byli po ceste hodne unaveni a zalezli rovnou do postele, ja s Jirkou jsme vzrazili okouknout mesto. Prosli jsme se po hlavni tride a nasli nejdulezitejsi mista jako je posta, bankomat, restaurace a snidanovy stanek. Velkym lakadlem se pro nas stal trh, ktery se tahnul po celem jednom smeru silnice a zdanlive nemel konce. Jelikoz se pripozdivalo a prodejci zacali pomalu sklizet sve zbozi, nehledali jsme kde je trhu konec a vydali se smerem na hostel. Po ceste si Jirka koupil copy watch za 18 yuenu - bohuzel jeste ten samy vecer mu prestaly fungovat:] a tak radost z vzhodne koupe vzstridali vtipky na kvalitu cinskeho zbozi. Kazdopadne vsechny veci na trhu, nebo alespon ty, ktere jsme meli moznost si prohlednout, byli extremne levne v porovnani s cenami stejneho zbozi v Pekingu a Shangai. Zatimco kluci pochrupkavali, stacili jsme jeste vyridit vylet na druhy den. Za slusnou cenu jsme s personalem hostelu vyjednali trip do 100 km vzdalene domorode oblasti proslule terasovitymi ryzovymi policky a nadhernou scenerii. Krome nadhernych scenerii nas cekala domoroda show a konecne kousek te opravdove Ciny. Rano se vstavalo na 8 hodinu k odjezdu - a to by jsme nebyli my, aby jsme to opet nestihli:] Nekolik minutek spozdeni a Nase pruvodkyne April uz malem odstartovala bez nas. Cesta v minibuse, ktery poprve spatril svetlo sveta na pocatku sedmdesatych let, byla pekelna, ale v posledni tretine alespon s krasnym vyhledem. April nam cestu zprijemnovala vypravenim o zvycich kmene Yao a dokonce nam zazpivala nekolik tradicnich pisni. Musel jsem ji obdivovat, jak bravurne balancovala v rozkymacenem autobuse s microfonem v ruce. Bohuzel, vetsina vykladu byla v cinstine a omezeny repertoar anglickych slovicek ji nedovoloval popsat vse tak detailne jak by chtela take nam, jedinym zahranicnim turistum v autobuse.  Na misto jsme dorazili za necele tri hodinky a zatimco Pavel s Honzou zvolili foceni a poflakovani, Jirka a ja jsme zasli na tradicni show zdejsich domorodcu z kmene Yao a nechali se zasvetit do jejich kultury a zvyklosti.

Prosli jsme vesnici a nekolika ryzovimi poli a ocitli se pred vstupem do velke haly kompletne postavene z bambusu. April　nam vrazila do ruky listky a spolecne s domorodymi zenami nas nahnala dovnitr kde bylo predevsim mnoho cizincu a par cinanu. My jsme nechteli sedet vzadu, tak jsme se posadil na postrani lavice vpravo od podia.
Privital nas mistni MC a spolecne se svoji kolegyni zacal vysvetlovat, ceho budeme za necelou hodinku svedky. Zatimco borec mluvil slusne anglicky, borka prekladala do cinstiny - mandarinstiny. Problem v Cine je, ze na mnoha mistech se mluvi dost rozdilne a zrovna kmen Yao ma specificke nareci. Nejprve se nam predstavili tradicni pisne a tance a pote prisel na radu zlaty hreb  odpoledne a z davu byli vybrani 4 muzi aby se ucastnili tradicniho svatebniho rytualu. Z prvu se nikomu moc nechtelo, ale nakonec se nasli 4 odvazlivci - jeden amik, 2 cinani ve strednim veku a ja ;-D. Vybrali jsme si nevestu - samo tu nejhekrasnejsi divku na podiu. Nejprve nas zavedli do zakulisi a donutili koupit pro svou nastavajici svatebni dar - naramek za 20 yuenu to spravil;-] Zatimco se moje nastavajici chystala na obrad, ja jsem byl oden do serpy s otresnou masli a nepadnouci celenky. Instrukce na obrad prichazeli z nekolika stran a v cinstine, takze jsem byl ztracenej jak veverka na pousti a kdyby nebylo amika, ktery obstojne zvaldal porozumet a pretlumocit, nechytal bych se. Ale to uz nas ostatni zenstiny(ty co zustali na ocet) vystrkaly zpatky na podium. Ha, Ivan...vsechny nevesty meli satek pres hlavu a kdyby nebylo lehke navigace, nejspis bych svou vyvolenou ani nenasel. Nasledoval jakysi tanec, pri kterem nas vsechny do kolecka stipali do zadku(pry je to v kmeni Yao znamka toho, ze se zene muz libi;-) Tahle cast byla lehka. Pak nas seradili zpatky do rady a probihali zdvorilosti typu slapani na palce, nasledne nam zenstiny zazpivali - to aby nam ukazaly jak maji silne hlasky az nas budou volat z pole na veceri. Jenze pak nam MC oddavajici sdelil, ze budem zpivat taky....polil me studeny pot a zacal jsem litovat vsechny prisedici. Nastesti moji kolegove zpivali prvni....mel jsem tak cas se rozmyslet...nakonec jsem zvolil jednu ceskou z filmu odehravajicim se na nejmenovanem hrade. MC nam oznamil, ze pokud se zucastnime obradu je tradici zustat ve vsi pres noc - vsichni jsme zdvorile odmitli. Nevesty nasledne zhodnotili nas vykon, kdo neprosel musel pak s nastavajici na zadech obehnout kolecko kolem cele haly. Ne ze by byla moje nevesta kdovi jak pri tele, ale koleno si oddychlo. Jenze jenom na chvilku. Probehlo predani svatebnich daru a musel jsem ted jiz svoji zenu odnest na zadech do.....do zakulisi;-] Tam nas odstrojili a poslali zase sednout....cestou jsem dostal jeste par stipancu a premyslel jestli o tom vubec napisu.

 

Shanghai

Ahouj lidi, tak jsem se dostal k internetu poradne az v Guilinu...mestecko v provincii Guanxi daleko od hlavnich mest(1200 km od Shanghaie). Kdyz pisu mestecko tak to je Cinske mestecko - neco kolem sestiset tisic obyvatel.

 

Predesle dny jsme stravili v Sanghai a ve meste Suzhou, ktere je proslule zahradami, krasnymi zenami a tou nejkrasnejsi scenerii v Cine. Nevim co si cinani predstvuji pod pojmem krasne, ale pro me to opravdu neni 6 milionove mesto plne smogu(i kdyz znatelne mene nez v Pekingu), hekticke dopravy a vyderacske turistiky. Jen za vstup do zahrady si uctujou 40 yuenu...za to ze se tam muzete projit, pokoukat a samozrejme vyfotit. Krome tuny turistu, prehnanych cen a nekolika pametihodnosti je to normalni prumyslove mesto. Dorazili jsme neco po desate hodine jednim z expresu - cesta 80km za 20 minut. Ani jsem si nestihl pustit muziku, natoz precist neco o nasi destinaci a uz me hnali z vlaku. Tady v cine je to jeste horsi nez na taiwanu a lidi se hrnou k vychodu jak by tam davali neco zadarmo. Na nadrazi byla neuveritelna mela..rekl bych tak 1000 mozna i vic lidi se snazilo dostat z nebo do slavneho Suzhou. Vymotali jsme se z davu, koupili si neco k piti abychom prekonali 30 stupnove vedro a vydali se smer centrum. Nastesti pamatky, ke kterym jsme meli namireno byly par set metru od nadrazi. Planovali jsme si najmout kolo, ale ve zdejsi doprave by to byla stejne sebevrazda, tak jsme si to rozmysleli a vrhli se rovnou do muzea hedvabi. V Suzhou se ve 13. stoleti vyrabelo hedvabi a bylo to prave v tomto meste kde na nej Marco Polo narazil aby jej pak privezl do evropy. Muzeum celkem nuda a az na blizke setkani s murami Bource morusoveho kterak kladou vajicka a celou plantaz zamotku tam nebylo nic k videni. No za tech 15 yuenu to stalo. Nebylo to temi krasnymi zenami, nybrz skvelim pocasim, diky kteremu jsme meli moznost prohlednout si mesto z nejvyssi pagody na jih od Zlute reky. Pagoda mela puvodne jedenact pater, ale pak se nekomu z cisaru znelibila a degradoval ji na pater devet:-) Hned vedle pagody byl skveli parcik, ktery byl kupodivu v cene vstupu a tak jsme si konecne mohli doprat poradny piknik na ktery jsme se tesili jiz z Pekingu. Trocha cinskeho salamu, marmelada, a sladke tousty nas unavili na tolik, ze jsme si na hodinku schrupli ve stinu jednoho z altanku. Nasledoval presun do zahrady Lions Grove Garden - povodne jsme planovali poustet draka, ale nas plan byl zhacen ihned po vstupu, kdyz jsme zjistili, ze zahrada je tvorena skalnatymi utvary a ulickami tak uzkymi, ze mel Pavel potize se jimi protahnout. Dalsi zklamani bylo 300 lidi, kteri se rozhodli zajit do te same zahrady ve stejnou dobu jako my a tak i foceni nebylo idealni. Tady v cine, ne jen ze je vse zpoplatnene, ale take se vse zavira kolem 4-5 hodiny odpoledni. Pro nas studenty nepochopitelna vec....zapad slunce tam proste nezazijete! Kdyz nic, tak jsme si precetli neco o historii zahrady a posedeli vedle vodopadu, jehoz zurceni doprovazeli roztodivni zpevavi ptaci nachazejici se v zahrade. Cestou zpatky jsme jeli osobakem a filmy v tomhle ohledu nemaji daleko od pravdy. Spinave, prelidnene a smradlave - s plivajicmi cinany jsme si pripadali jako Alenka v risi divu.

 

Naprotitomu Shanghai mne opravdu mile prekvapila a i pres 16 milionu lidi na me pusobila uvolnenym dojmem. V Pekingu bzla policie na kazdem kroku a silny vliv strany jsme citili jak studeny dech na zadech, ale v Sanghai jako by vse spadlo a my se mohli svobodne pohybovat. Ulice plne svobodomyslne smyslejicich lidi, ochotnych a mnohdy az otravnych obchodniku pulsovaly prijemnym mestskym rejem. Navstivili jsme East Nanjing Road a prosli se Old Townem hned prvni den po prijezdu. Vecer jsme se podivali na promenadu a mohli pozorovat dukaz toho proc se Shanghai rika Pariz vychodu. Na opacne strane reky ve ctvrti Pudong, ktera byla vystavena v 90. letech jako protipol Hong-Kongu, se tycila impozantni futuristicka stavba - Pearl Tower. Sahajici do vyse 457 metru a osvetlena vsemi barvami barevneho spektra se odrazela ve vode a spolecne s ostatnimi vyskovymi budovami davala novy rozmer nasemu vnimani Sanghaie. Stejne jako dalsi turisti(z 90% cinany z jinych provincii) jsme se vyfotili s vezi a pokracovali v objevovani kras nejvetsiho cinskeho mesta.

 

Fota bohuzel nebudou, protoze nemam moznost je stahnout, natoz upravit.

 

Zatim se mejste a uzivejte leta...