Po pěti dnech v Taipei mám konečně trochu času napsat a publikovat pár vět o tom, jaké to tu je a na co všechno jsem tu narazil. Možná je to také tím, že po dnešní oslavě jsem lehce připitej a tak jsem dostal psavou;-)
Hned první den jsme šli zařizovat základní věci, co se týče ubytování a seznámení se s kampusem. Oproti letišti, kde bylo celkem mrtvo vzhledem k tomu, že jsme přijeli kolem 11 dopoledne, ve městě, kde sídlí naše univerzita je extrémně rušno. Budíci si nás vyzvedli přímo před branou NTUST a než jsme se nadáli, byli jsme i s Honzou uprostřed Carrefouru a snažili se najít nejlevnější matrace, povlečení a peřiny. Ano, Carrefour se přesunul z CR rovnou sem, tak tu alespoň nejsme úplně LOST. I když čínské popisky zboží nám nedávají moc na výběr. Naši nový spolubydlící nám poradili co vybrat, a tak jsme za rozumnou cenu pořídili vše potřebné. Budíci pomohli u kasy, když jsem zjistil, že ceny všech věcí se vyšplhaly daleko nad můj hotovostní limit. Bez čínsky mluvícího průvodce bych byl první den asi zcela ztracený. Už jen vystoupit na správné stanici metra a koupit lístek by bylo nad moje síly...přece jen znaky jako virgule, obrácenej kaktus, formule a náklaďák tady nikomu nic neřeknou, i když jsme si tak pro vlastní potřebu ještě v letadle pojmenovali několik znaků:-)) Nakoupeno, zaplaceno....destination Gonguan - to je stanice metra nejblíže univerzitě. Budíci nás provedli po kampusu a ukázali, kde se dá co sehnat. Vzhledem k tomu, že jsme dorazili ještě před začátkem semestru, byli otevřené jen 2 restaurace, a tak jsme v jedné z nich okusili první sousta na tchajvanské půdě. Večeře za asi 75 NT$, což je v přepočtu kolem 50 Kč, byla vydatná a s rejží. Po večeři jsme vyrazili na místní trh, kde jsme se snažili zakoupit SIM kartu s tchajvanskými číslem. Na každém kroku byl stánek, ze kterého koukalo tu něco k jídlu, tu místní specialita, tu oblečení, tu zase jídlo. Obrovské blikající tabule na hlavních ulicích střídaly potemnělé úzké uličky a já se ztrácel ve víru vůní a zvuků. Ale hlavně MRAKY a MRAKY lidí....Tchajwan je země s obrovskou hustotou obyvatel a je to znát. Na každém kroku jsem musel dávat pozor abych do někoho nevrazil, na někoho nešlápl a nebo neskočil pod auto. Tolik lidí na ulici jsem v životě nepotkal!! Působilo to na mě velmi tísnivým dojmem a upřímně jsem byl rád, když jsme se z davu vymotali a zamířili zpět na koleje.Vzhledem k tomu, že jsme s Honzou asi 50 hodin nespali, zahučeli jsme
na kolej a využili nově nabytých matrací aby jsme prospali příštích 18
hodin.
Po prvním, docela náročném dni plném šoků(ubytovací, kulturní, časový...dle priorit) na nás čekal celkem příjemně studený den...asi 14 stupňů...to jen aby jste si nemysleli, že jsem letěl do nějakejch teplejch krajin, protože teplota uvnitř se od té venkovní liší celkem minimálně(Ještě, že jsem nevzal jen krátký kalhoty). Dlouhé kalhoty a mikina jsou klasický pokojový oděv uvnitř kolejí a už se si na něj po těch 5 dnech zvykl - člověk se prostě přizpůsobí.
Probudit se uprostřed odpoledne mě nemůže rozházet, protože se mi to stává docela často i doma, ale tady se aspoň můžu vymlouvat na časový posun:-D Ve čtvrt na 4 odpoledne jsem zjistil, že internet máme na pokoji jen jeden a to ještě na černo od jednoho místního studenta, který byl tak hodný a propůjčil nám své přístupové heslo. Spolubydlící...mimochodem Češi z ČVUT...Honza s Michalem nás nechali se rozkoukat a špatné zprávy nám sdělovali postupně. Stačil jsem se akorát rozkoukat a už mi volala kamarádka, že nás dnes zve na večeři, a že se sejdeme před kampusem. Mýdlo, sprcha, kartáček a už jsme s Honzou valili za Yvonne. 15 minut zpoždění je v Čechách klasika, ale tady na to lidi koukaj úplně jinak. Budu se muset naučit vstávat trochu dřív:-) Odchod na zastávku, tentokrát na autobusovou, 15 kaček u řidiče a vzhůru novým dobrodružstvím. Po tom co jsem se vyspal a trochu zabydlel, jsem začal koukat na ten svět veseleji a tak mi ani nevadilo, že jsme jeli špatným busem. Nakonec jsme museli vzít taxík, aby jsme stihly přijít do restaurace včas.
Jídlo samotné bylo malým obřadem.....ale o tom až zase příště. Únava, nejen ta společenská, na mě doléhá a mé tělo žádá odpočinek.
Dobrou noc.
Hned první den jsme šli zařizovat základní věci, co se týče ubytování a seznámení se s kampusem. Oproti letišti, kde bylo celkem mrtvo vzhledem k tomu, že jsme přijeli kolem 11 dopoledne, ve městě, kde sídlí naše univerzita je extrémně rušno. Budíci si nás vyzvedli přímo před branou NTUST a než jsme se nadáli, byli jsme i s Honzou uprostřed Carrefouru a snažili se najít nejlevnější matrace, povlečení a peřiny. Ano, Carrefour se přesunul z CR rovnou sem, tak tu alespoň nejsme úplně LOST. I když čínské popisky zboží nám nedávají moc na výběr. Naši nový spolubydlící nám poradili co vybrat, a tak jsme za rozumnou cenu pořídili vše potřebné. Budíci pomohli u kasy, když jsem zjistil, že ceny všech věcí se vyšplhaly daleko nad můj hotovostní limit. Bez čínsky mluvícího průvodce bych byl první den asi zcela ztracený. Už jen vystoupit na správné stanici metra a koupit lístek by bylo nad moje síly...přece jen znaky jako virgule, obrácenej kaktus, formule a náklaďák tady nikomu nic neřeknou, i když jsme si tak pro vlastní potřebu ještě v letadle pojmenovali několik znaků:-)) Nakoupeno, zaplaceno....destination Gonguan - to je stanice metra nejblíže univerzitě. Budíci nás provedli po kampusu a ukázali, kde se dá co sehnat. Vzhledem k tomu, že jsme dorazili ještě před začátkem semestru, byli otevřené jen 2 restaurace, a tak jsme v jedné z nich okusili první sousta na tchajvanské půdě. Večeře za asi 75 NT$, což je v přepočtu kolem 50 Kč, byla vydatná a s rejží. Po večeři jsme vyrazili na místní trh, kde jsme se snažili zakoupit SIM kartu s tchajvanskými číslem. Na každém kroku byl stánek, ze kterého koukalo tu něco k jídlu, tu místní specialita, tu oblečení, tu zase jídlo. Obrovské blikající tabule na hlavních ulicích střídaly potemnělé úzké uličky a já se ztrácel ve víru vůní a zvuků. Ale hlavně MRAKY a MRAKY lidí....Tchajwan je země s obrovskou hustotou obyvatel a je to znát. Na každém kroku jsem musel dávat pozor abych do někoho nevrazil, na někoho nešlápl a nebo neskočil pod auto. Tolik lidí na ulici jsem v životě nepotkal!! Působilo to na mě velmi tísnivým dojmem a upřímně jsem byl rád, když jsme se z davu vymotali a zamířili zpět na koleje.Vzhledem k tomu, že jsme s Honzou asi 50 hodin nespali, zahučeli jsme
na kolej a využili nově nabytých matrací aby jsme prospali příštích 18
hodin.
Po prvním, docela náročném dni plném šoků(ubytovací, kulturní, časový...dle priorit) na nás čekal celkem příjemně studený den...asi 14 stupňů...to jen aby jste si nemysleli, že jsem letěl do nějakejch teplejch krajin, protože teplota uvnitř se od té venkovní liší celkem minimálně(Ještě, že jsem nevzal jen krátký kalhoty). Dlouhé kalhoty a mikina jsou klasický pokojový oděv uvnitř kolejí a už se si na něj po těch 5 dnech zvykl - člověk se prostě přizpůsobí.
Probudit se uprostřed odpoledne mě nemůže rozházet, protože se mi to stává docela často i doma, ale tady se aspoň můžu vymlouvat na časový posun:-D Ve čtvrt na 4 odpoledne jsem zjistil, že internet máme na pokoji jen jeden a to ještě na černo od jednoho místního studenta, který byl tak hodný a propůjčil nám své přístupové heslo. Spolubydlící...mimochodem Češi z ČVUT...Honza s Michalem nás nechali se rozkoukat a špatné zprávy nám sdělovali postupně. Stačil jsem se akorát rozkoukat a už mi volala kamarádka, že nás dnes zve na večeři, a že se sejdeme před kampusem. Mýdlo, sprcha, kartáček a už jsme s Honzou valili za Yvonne. 15 minut zpoždění je v Čechách klasika, ale tady na to lidi koukaj úplně jinak. Budu se muset naučit vstávat trochu dřív:-) Odchod na zastávku, tentokrát na autobusovou, 15 kaček u řidiče a vzhůru novým dobrodružstvím. Po tom co jsem se vyspal a trochu zabydlel, jsem začal koukat na ten svět veseleji a tak mi ani nevadilo, že jsme jeli špatným busem. Nakonec jsme museli vzít taxík, aby jsme stihly přijít do restaurace včas.
Jídlo samotné bylo malým obřadem.....ale o tom až zase příště. Únava, nejen ta společenská, na mě doléhá a mé tělo žádá odpočinek.
Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat