...Tak to je vtíravý hlas mého hráčského já! Nenechte se od něj znechutit, prostě pořád remcá, že nic nehraju a už jsem mu nějákej ten tejden nedopřál ani jeden Frag. GAMING....Qčko.....apoň jednu Arénu....prosím, prosím. Tohle je na denním pořádku, ale poslouchejte to ve chvíli, kdy nastupujete do vyhlídkového autobusu směr Zhinan Temple. Prostě smůla....musí čekat a jediný co mu zbejvá je remcat.
Uhodli jste to správně, dneska před spaním vám upřesním některé z fotek, co přibyly do alba.
Vypadalo to jako klidnej den. Jedna porce kari rejže se smaženým hovězím, trochu tofu a kus vařených zelných hlávek. Aby to dostalo říz, přidal jsem si pálivou omáčku z nadrcených piri-piri papriček. Administrativní boje ve škole. Zatažená obloha. Na síti vše při starém. Prostě klidnej den. Ale ouha. Jeden telefonát, pár prostých slovíček a z klídku je rázem turisťák. Budíci nás nenechali zahálet a výlet, jenž byl původně plánován na neděli se bleskurychle přesunul....prý špatná předpověď počasí. Nasadit ortézu, nachystat foťák a můžeme jít. Neni všechno tak jednoduché jak to na první pohled vypadá a tak jsme se ještě půl hodiny zdrželi při vyplňování jakéhosi formuláře pro nadcházející kurz čínštiny. Víte, tady v NTUST se nedá žít bez 3 věcí a všechny se dají vyjádřit číselně....ID číslo studia, ARC číslo od cizineckého úřadu a číslo účtu u zdejší banky. Radši už ani nepočítám kolikrát jsem je někam vyplňoval.
Autobus v kombinaci s MRT nás odvezl až k taipeiské ZOO. Byla by to si nuda, kdybych vám tu teď popisoval jednotlivá zvířátka, že:-) No, po pravdě jsem ani jedno neviděl. Nalodili jsme se do vyhlídkového autobusu a ten si to s námi v průměru na rychlost číslo 2 valil pořád do kopečka. Vystoupili jsme u jedné, ze stanic místní lanové dráhy a dál si to štrádovali pěšky. Cestu lemovali čajové plantáže, dopravní značky a domečky místních plantážníků. Po 40-ti minutách cesty jsme se zastavili v jednom chrámu, ale naši průvodci nám rychle vysvětlily aby jsme se na focení vy... a počkali si do toho pravého. A stejně jsme tam shootli slušně...minimálně ty holky z motorkářskýho gangu:-D
Skutečný Zhinan Temple se před námi otevřel po dalších pěti kilometrech. Vlilo nám to novou energii do znavených údů a ty se pak dokázaly obdivuhodně rychle pohybovat po celém areálu a pomáhat tak zachycovat vše, co přišlo do cesty objektivu. Stejně tak jak se místní modlí a zapalují vonné tyčinky i my jsme se pokusili nasát atmosféru posvátného místa a alespoň se pomodlili a zazvonili na zvoneček aby naše modlitby a přání byly vyslyšeny. Říká se, že do chrámu nesmějí vstoupit milenci, neboť hlavním božstvem je zde Lu Dongbin, jehož láska nebyla opětována, a pokud by viděl v chrámu milence, proklel by je a oni by se rozešli. Prošli jsme si nejen chrám ale také okolní zahrady a zalitovali, že nám nepřálo více počasí protože výhled musí být za slunného dne opravdu úchvatný. Cestou zpět jsme se svezli lanovou dráhou, která nám poskytla úžasný výhled na večerní Taipei. Při pohledu na toto 3-milionové město z relativního bezpečí kabiny, jsem věděl, že místa, která zde navštívím a zážitky, které si odnesu jsou neocenitelné, nenahraditelné a neopakovatelné.
Ale dost kecání, dem udělat pár fragů.
...Juchůů
Uhodli jste to správně, dneska před spaním vám upřesním některé z fotek, co přibyly do alba.
Vypadalo to jako klidnej den. Jedna porce kari rejže se smaženým hovězím, trochu tofu a kus vařených zelných hlávek. Aby to dostalo říz, přidal jsem si pálivou omáčku z nadrcených piri-piri papriček. Administrativní boje ve škole. Zatažená obloha. Na síti vše při starém. Prostě klidnej den. Ale ouha. Jeden telefonát, pár prostých slovíček a z klídku je rázem turisťák. Budíci nás nenechali zahálet a výlet, jenž byl původně plánován na neděli se bleskurychle přesunul....prý špatná předpověď počasí. Nasadit ortézu, nachystat foťák a můžeme jít. Neni všechno tak jednoduché jak to na první pohled vypadá a tak jsme se ještě půl hodiny zdrželi při vyplňování jakéhosi formuláře pro nadcházející kurz čínštiny. Víte, tady v NTUST se nedá žít bez 3 věcí a všechny se dají vyjádřit číselně....ID číslo studia, ARC číslo od cizineckého úřadu a číslo účtu u zdejší banky. Radši už ani nepočítám kolikrát jsem je někam vyplňoval.
Autobus v kombinaci s MRT nás odvezl až k taipeiské ZOO. Byla by to si nuda, kdybych vám tu teď popisoval jednotlivá zvířátka, že:-) No, po pravdě jsem ani jedno neviděl. Nalodili jsme se do vyhlídkového autobusu a ten si to s námi v průměru na rychlost číslo 2 valil pořád do kopečka. Vystoupili jsme u jedné, ze stanic místní lanové dráhy a dál si to štrádovali pěšky. Cestu lemovali čajové plantáže, dopravní značky a domečky místních plantážníků. Po 40-ti minutách cesty jsme se zastavili v jednom chrámu, ale naši průvodci nám rychle vysvětlily aby jsme se na focení vy... a počkali si do toho pravého. A stejně jsme tam shootli slušně...minimálně ty holky z motorkářskýho gangu:-D
Skutečný Zhinan Temple se před námi otevřel po dalších pěti kilometrech. Vlilo nám to novou energii do znavených údů a ty se pak dokázaly obdivuhodně rychle pohybovat po celém areálu a pomáhat tak zachycovat vše, co přišlo do cesty objektivu. Stejně tak jak se místní modlí a zapalují vonné tyčinky i my jsme se pokusili nasát atmosféru posvátného místa a alespoň se pomodlili a zazvonili na zvoneček aby naše modlitby a přání byly vyslyšeny. Říká se, že do chrámu nesmějí vstoupit milenci, neboť hlavním božstvem je zde Lu Dongbin, jehož láska nebyla opětována, a pokud by viděl v chrámu milence, proklel by je a oni by se rozešli. Prošli jsme si nejen chrám ale také okolní zahrady a zalitovali, že nám nepřálo více počasí protože výhled musí být za slunného dne opravdu úchvatný. Cestou zpět jsme se svezli lanovou dráhou, která nám poskytla úžasný výhled na večerní Taipei. Při pohledu na toto 3-milionové město z relativního bezpečí kabiny, jsem věděl, že místa, která zde navštívím a zážitky, které si odnesu jsou neocenitelné, nenahraditelné a neopakovatelné.
Ale dost kecání, dem udělat pár fragů.
...Juchůů
Žádné komentáře:
Okomentovat