Hong-kongské intermezzo

To, že jsme si ve čtvrtek vyrazili do indické restaurace nikoho nepřekvapí....vlastně to ani nebyla restaurace indická, ale tibetská. To co na tom bylo zvláštního, je, že jsme se tam sešli: 2 Taiwanci, 1 Ital, 2 Rusové, 1 Ind, 2 Indonésané, 1 Thajec a 2 Češi. Pěkná mezinárodní sebranka:-) Jídlo bylo vynikající i když trochu méně pálivé, než jsem očekával. Pokusili jsme se i o tradiční způsob stolování a jedli rukama. Asi to bude chtít trochu tréninku, protože se jí jen jednou rukou a utrhnout kus chleba není zas tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Většina z nás vsadila na klasiku a objednala si Kari a Chilli s kuřecím, případně vepřovým masem. Za 200 NTD jsme se solidně nacpali a šli obejít jeden z night marketů. Tam jsme potkali to, proč tenhle odstavec vůbec píšu. Na férovou Jehovisty! Šířili slova jak káže Jehova a ani se v těch košilích nepotili. Neodolal jsem a musel jsem jejich misionářskou cestu zachytit. Taiwanky se bohužel přesvědčit nenechali...snad příště.

Páteční dopoledne jsme klasicky prospali a s odpolednem to nevypadalo moc dobře, protože nás s Honzou přepadl lehký bolekrk (nádherný to novotvar:-). Zahnali jsme ho ibuprofenem a šli na metro směr National Palace Museum. Počasí bylo nádherný, tak co se válet na kolejích. MRT není všemocné a tak jsme museli ještě kousek dojet autobusem. Po cestě jsme obdivovali nádheru nové městské části a s obavami sledovali horšící se počasí. Naštěstí nezačalo pršet a jen se zatáhlo - teplota krásných 25 stupňů:-) Prohlídka měla začínat ve tři, a my měli ještě 45 minut čas, který se však vypařil jak pára nad hrncem, ještě než jsme došli k pokladně. Museum je koncipováno jako palác a během překonávání několika desítek schodů, náměstí, promenády a brány, jsme neudrželi foťáky na uzdě a tak se stalo, že jsme lístky koupili 10 minut před začátkem prohlídky....ty probíhají v anglickém jazyce pouze dvakrát denně. Nakonec se nás cizinců sešlo - 3... Kat(americká turistka), a my dva:-) Průvodkyně, bývalá učitelka angličtiny, byla nadšená, že je nás tak málo a mohli jsme se alespoň dozvědět více detailů. Ani 2 hodiny prohlídky nestačili na prohlédnutí tak rozsáhlé expozice, kterou NPM skrývá....ony asi nebudou stačit ani 2 návštěvy protože množství exponátů přesahuje 650 000. I přes jazykové kotrmelce a málo času jsme měli možnost podívat se na ty nejvzácnější kousky mezi něž patří Jade cabbage, meat-shaped stone nebo miniatura lodě(9 lidí na palubě) vyřezávané z olivové pecky. Po prohlídce už se museum zavíralo a tak jsme se vyrazili občerstvit do města a prohlídnout si nejbližší night market.

Na sobotu připadlo 33. výročí založení NTUST a  tak jsme se přemohli a vstali ráno v 7 hodin aby jsme se mohli zúčastnit úvodní ceremonie.....v pravdě nás probudil příslib delikátní snídaně. Společně s dalšími zahraničními studenty jsme tvořili jednu za skupin zastupující jednotlivé departmenty a vydali se na slavnostní pochod kampusem jež byl zakončen malým představením každé z nich. Naše skupina byla zřízena až letos (my jsme se to dozvěděli teprve den před ceremonií a ještě neoficiální cestou) a tak jsme byli z povinnosti cokoliv předvést vysvobozeni. Na další ročníky už čeká milá povinnost ukázat co v nich je;-) Celé se to odehrávalo v masopustním duchu, reji převleků, masek a zábavy. Po celý den pak probíhali nejrůznější sportovní soutěže mezi účastníky a kolem 4 hodiny odpolední proběhlo vyhlášení vítězů. Zdejší rektor je velkým příznivcem sportu a tak výročí vždy probíhá v duchu přátelského soutěžení a veškerý program je oslavou lidské tvořivosti a spolupráce. Spíše než o výsledky jednotlivých soutěží šlo o oslavu sportu jako způsobu relaxace. Vzhledem  k problémům s kolenem jsem se nezúčastnil ani štafety na 200m ani štafety plavecké......tak jsem alespoň fandil.....a všem. Každý department také během posledního týdne vytvářel na jednotlivých místech kampusu nejrůznější prezentace, které den před oslavou vyhodnotila porota. Pro představu...pobíhalo zde asi 20 lidí v bizarních kostýmech(od spidermana, přes samuraje, po killer barbie), které si mohl kdokoliv vyzkoušet...objevila se imitace britské telefonní budky u vchodu do kampusu....byl postaven byt z plastikových lahví, zorganizován studentský market, kde mohl kdokoliv prodávat cokoliv (získal jsem tak bělící prostředek na pokožku:-) atd. Tvořivost studentů se tu podporuje na mnoha frontách a vítěz se mohl těšit na slušný finanční obnos. Vyhráli Architekti s plastikovým bytem - já osobně bych hlasoval pro obraz tvořený kolemjdoucími tím, že házejí balonky plné barvy na plátno:-D Rozlehlost a funkčnost kampusu mě nepřestává ohromovat ani po dvou měsících a v jedné z budov se nachází kompletní divadelní sál pro 1000 diváků, ve kterém se večer konalo  představení studentského divadelního spolku. V čínštině mi to moc nedalo, ale aspoň jsem se prospal:-)
Great event


A proč že se nadpis zcela nevztahuje k příspěvku?...to máte jako na idnesu...ale aby jste neřekli, že vám lžu:  spolubydlící odletěli ve čtvrtek na koukačku do Hon-Kongu, tak proto;-)

středeční noviny

Neděle se kupodivu celkem vydařila. Počasí nebylo ideální a školy až nad hlavu, ale přeci jen jsem si odpoledne udělal čas a vydal se na zdejší market. Chtěl jsem si koupit nějaké pořádné botky do zdejší přírody. Potkal jsme na Gonguan station Yvonne, tak jsem se k ní připojil a nechal se provést po zdejších obchodech:-) Probrali jsme proběhnuvší volby a postěžovali si na obrovský vliv médií na politický názor. Když jsem zjistil, že ještě před 10 lety, zde bylo zakázáno pořádat politické meetingy, divil jsem se jak lidé mohly opět volit komintang. Ale u nás se taky volej komunisti, že?! V jednom z menších obchůdků se sportovním zbožím jsme se zastavili prohlédnout si zboží. Prodavačky byli milé a ochotné a pořád nechápali za co že jim XieXie, když mi nosili jednu botu za druhou. Sleva 20% na veškeré zboží se odrazila v mojí vybíravosti a tak jsem vyzkoušel asi 6 párů bot. Nakonec jsem stejně skončil na botách, které měli v mojí velikosti :-/ Vybral jsem solidně vypadající Merrelly  - Gore-Tex hrál pro a těch 3100 NTD jsem nelitoval.
.
.
.
Taky jsme se vydali v úterý večer na další schůzku skupiny Amnesty International. Sešli jsme se tentokráte u Memorial Hall na náměstí. Důvod byl jednoduchý....několikadenní protesty proti čínskému zásahu v Tibetu. Hlasovalo se o uspořádání dalšího filmového festivalu...12 pro, 3 proti....demokracie zvítězila. Zatímco se za našimi zády skandovala hesla(Shame on China, Long live Dalailama, Free Tibet či Stop genocide), já se seznamoval s nově příchozími "bojovníky za lidská práva". Taiwanští přátelé pro Tibet nás pozvali aby jsme se připojili k protestní akci a prohodili pár slov za Amnesty International ve věci posledních událostí v Tibetu. Claire se toho ujala na výbornou a Tibeťany podpořila v čínštině, takže jsem tomu ani zbla nerozuměl:-) Prošli jsme si protestní kolečko a nakonec se připojili k meditaci za zesnulé oběti. Když mě pak zašla bolet zadnice, tak jsme se rozloučili a vypadli na metro. Zajímavá zkušenost(ještě, že to vízum do Číny už máme zařízené)...slova mantry, která se tam ten večer zpívala mi znějí v uších doteď.
.
.
.
Nějak nám onemocněla profesorka na čínštinu a tak jsme neměli dvě lekce. Dneska nám bylo oznámeno, že pro závažnou nemoc nemůže vyučovat a přidělili nám nějakého amatéra ze školy. Každopádně to byla sranda, přijít na hodinu o 90 minut dýl a ještě se potýkat s někým novým. Nějak jsme si při účasti na Vietnamském kulturním dnu neuvědomili, že máme jít do školy. Dobře, kecám...moc dobře jsme věděli, že máme jít na hodinu a (s)prostě se na ní vybodli. Nejen, že jsme se seznámili s kulturou dalšího východního státu, ale taky ochutnali tamější kuchyni. Výrazným rozdílem byla konzistence rýže a absence vařené zeleniny....což jsem uvítal:-)

Návštěva ze sněmovny

Poslušně hlásím, že recepce proběhla v pořádku.

Včerejší odpoledne se neslo ve společenském duchu. Na půl čtvrtou jsme byli pozváni do České ekonomické a kulturní kanceláře abychom se zúčastnili recepce se zástupci poslanecké sněmovny ČR. Pozváni byli všichni Čeští občané pobývající na území Taiwanu, ale dostavila se jich jen hrstka. Probíhala nezávazná konverzace, prohlídka nových kancelářských prostor a nějaké to malé občerstvení. Co si budeme povídat, jídlo a Plzeňský pivo byli hlavním lákadlem této akce. Po představení představitelů naší zákonodárné moci(Bohuslav Sobotka, Richard Sequenc a Tomáš Dub) a prvních konverzačních kotrmelcích v úvodní debatě se společnost rozptýlila po luxusních prostorách. Páně Sobotka byl pod neustálou palbou dotazů a tak si z přepychového občerstvení moc neužil. Na druhou stranu poslanec Dub se s námi podělil o tajemství japonské kuchyně a poradil nám jak správně konzumovat suši, které zmizelo ze stolu dřív než bys řekl Česká ekonomická a kulturní kancelář:-) Musím přiznat, že jsem si jej s přiměřenou dávkou wasabi taky ochutnal a popravdě zamiloval. Syrová ryba zní sice strašně, ale po vizuální a chuťové stránce je to delikatesa. Nejvíce jsme si však vyslechli od senátora Sequence, který se po 24 hodinovém letu dal směle do pití červeného vína a jeho jazyk byl pak uvolněnější než by kdo čekal. Podělil se tak s námi o zážitky z Bangkoku, obavy z konce svého volebního období nebo riziku alkoholismu, kterému jako chirurg a politik čelí v dvojnásobné míře:-D
Po třech malých Plzních, které jsem si každým douškem vychutnal, jsem se vydal na prohlídku prostor společně s manželkou ředitele kanceláře. Prozradila mi, že v Taipei se necítí tak příjemně jako v Kuala Lumpur. Pohádkovou Malajsii musela s manželem opustit před 6 měsící a šedá Taipei s všudypřítomným smogem a deštěm jí neokouzlila. Záviděl jsem jí kancelář, ze které byl přímý výhled na nejvyšší budovu světa, ale těch 150 žádostí, které musejí denně vyřizovat už ne. Politici měli na večer naplánován koncert Londýnské filharmonie ve zdejší Concert Hall a tak se s námi rozloučili....společné foto na závěr a zatímco sněmovníci odjížděli v Superbu, my jsme zamířili na autobusovou zastávku.
Sumasumáru.....příjemně strávené odpoledne se spoustou zajímavých lidí.