Moc jsme toho nenaspali, protože skútry jsme museli
vyzvednout druhý den v 8 ráno. Kabelovka na pokoji byla docela slušnou zábavou
a přiznám se, že po několika měsících bez televize jsem na ni vydržel koukat
opravdu dlouho - poznámka: některé kanály byly v angličtině;-) Nicméně nebylo
kam spěchat. Pánové v půjčovně se rozhodli, že pro český kluky musejí ty
motorky pořádně upravit a tak jsme čekali další hodinu, než všechno ošetřili a
my mohli vyrazit na poznávací jízdu nejstarším městem na Taiwanu. Během nuceného
čekání jsem si projel průvodce, označil ty nejdůležitější místa a přečetl něco
málo o historii. Zavolal jsem ještě Yvonne a domluvili se na společném obědě.
Návštěva Anpingu(nejstarší čtvrť ve městě) byla provázená lehkým deštěm a tak
jsme zapadli do Tree House a obdivovali jak příroda dokázala ovládnout
prostředí člověku tak vlastní jako je dům. Následovala pevnost, kterou
vystavěli Holanďané v 17. století, dneska je z ní muzeum. Zabralo nám to celkem
dost času a v půl jedné mi volala Yvonne, že se sejdeme za hlavním nádražím a
dáme něco na zub. Můj žaludek byl pro a tak jsme jeli zase zpátky do města - 20
minut na skútru. Holky se na nás domluvili a společně s Yvonne na nás čekala i
Zuzka. Dali jsme si špagety a vyrazili prozkoumat přes 300 let starý
Konfuciánský klášter. Sepsali jsme svá přání na žlutý papír, nechali se vyfotit
v kaligrafické galerii a zasmáli se nad kopulujícími želvami. Krásné odpoledne
plné sluníčka vybízelo k dalším aktivitám, ale Honza a já jsme museli vyrazit
dál. Rozloučili jsme se s holkami a nakopli svoje čopry...vlastně skútry...a hurá
do údolí Maolin.
Maolinský národní park se rozkládá podél břehu Laonong river a je skvělým
místem pro rekreaci a relaxaci. Vlastní skútr je však podmínkou pro cestování
po jeho rozlehlých končinách a tak jsme se rozhodli dovalit z
Tainanu až do Maolinu na dvou kolech. Cesta měla trvat přibližně 2 hodiny, ale
to se záhy ukázalo jako nepřesný odhad a špatné znalost dopravy. Vyráželi jsme
ve 4 odpoledne a v 10 večer jsme stále nebyli na místě. Krom toho, že nám cestu
znepříjemňovala tma, jsme začínali pociťovat únavu a tak jsme zapadli do
nejbližší rekreační vily a optali se na místo ke spaní. Nejdřív to vypadalo na
1000NT za chatku, ale pak se nad námi(českými študáky studujícími v Taipei) borec
slitoval a poskytl nám kus trávy na postavení stanu. Nakonec nám ještě donesl
něco na zub a flašku vody. Krásně jsme se prospali a když jsme druhého dne
vstávali do slunečného rána, tušili jsme, že náš cíl je nedaleko. Jen asi
dalších 20 kilometrů:-)
V noci volali holky, že měli lehkou nehodu a že dorazí na zítřek až něco po
poledni. Nám to vzhledem k brutálnímu zdržení celkem vyhovovalo.
Na druhý den ráno jsme se probudili do luxusního slunečného
dne. Nafotili jsme si rekreační středisko, které nám poskytlo útočiště a
vyrazili na posledních pár kilometrů směr Maolin. Je opravdu rozdíl jet
třicítkou v noci a sedmdesátkou ve dne. Za nějakých 20 minut jsme dojeli
k hlavní bráně a naše kroky tradičně vedli do visitors centra. Nabrali
jsme mapy oblasti, anglické průvodce po motýlím údolí a nafotili pár snímečků.
Rady zdejších pracovníků ohledně kempování nám moc velkou radost neudělali,
protože nejbližší kemp se nacházel asi tak 30 kilometrů dál na jih. Ovšem já
jsem možnosti stanování zkonzultoval se svým průvodcem a ten tvrdil něco trochu
jiného.
Vyrazili jsme tedy směrem do nitra překrásného údolí a
vydali se hledat utajenou oblast pro stanování. Průvodce samozřejmě nelhal a na
přesně popsaném místě jsme narazili na přátelský domorodý pár a jejich rekreační
chatu. Jelikož znalost angličtiny je v této oblasti opravdu vzácná, měl
jsem možnost zúročit své lekce čínštiny a dokázat si, že něco málo umím. Paní
domu nám ještě udělala klasický domorodý oběd a my vyrazili naproti holkám
k hlavní bráně. Bohužel se nám během cesty zatáhlo a než dorazili děvčata
začalo pršet.
Cesta v dešti na skútru není žádnej med, ale při
teplotě 30 stupňů se to dá celkem snést. Holky nedorazily samy, ale přivezly
kupu kamarádů. Všichni byli strašně hrr na koupání a tak jsme jim ani neukázali
kde budou spát a jeli rovnou na lagunu, kterou už holky navštívily předešlého
dne. Čistá, neposkvrněná příroda a absolutně čistá voda, i když docela studená.
Laguna o velikosti větší louže nám stačila všem abychom se dosyta vydováděli a
osvěžili. Pro Tobyho(Chrisův pes) to bylo první koupání v životě a tak
jsme s napětím sledovali jak si s vodou poradí. Musím říct, že i žáby
by mu mohly závidět:-)
Po koupání jsme všechny zavedli do kempu, postavili stany a
vydali se na další prohlídku údolí. Nakonec jsme skončili na horkých pramenech.
Všichni byli šokování tím jak to vypadá, ale my mazáci odkojení horkými prameny
ve Wulai jsme moc nemeškali a vyzkoušeli zdejší specialitu…zázvorovou koupel.
Teplota okolo 60°C a absolutně hnědá
voda nás neodradili. Ostatní se na nás moc dlouho koukat nevydrželi a nakonec
tam za námi skočili taky. Po koupeli jsme si dopřáli nějakou tu domorodou
specialitu, nakoupili něco k pití a v kempu ještě trochu zakalili.
Ani jsme nebyli moc hluční když jme se kolem 2 hodiny ranní snažili nasoukat do
spacáků.
Večer bylo vedro k nevydržení a tak jsem z toho
spánku moc neměl. Vstával jsem v půl osmé a společně s Chrisem
vyvenčil Tobyho. Počkali jsme na ostatní až se probudí a sbalili stany. Jelikož
jsme s Honzou museli vrátit skútry v Tainanu kolem 14 hodiny, trochu
jsme to popohnali a společně s Káťou, Janou a Janet jsme vyrazili na
vodopád. Vlastně to bylo jen další 2 kilometry cesty od laguny, ve které jsme
se předešlého dne koupali. Průvodce nelhal o vzdálenosti, ale terén jsme si
všichni představovali jednodušší a než jsme došli na místo, byli jsme po 40
minutovém výstupu opravdu unavení a propocení. Vodopád a jezírko pod ním nás
doslova uchvátili a dech beroucí krása scenérie, která se před námi otevřela mi
téměř vehnala slzy do očí. Vykoupali jsme se a lehli si na rozpálené
kameny…dokonalá relaxace…sluníčko se na nás smálo a lehký vánek čechral
vlasy…takhle bych mohl strávit celý den a přesně takhle jsem si výlet do
Maolinu představoval.
Úplně jsme zapomněli na čas a když jsme se vraceli k motorkám,
bylo jasné, že to do Tainanu nestihneme včas. Rychle jsme se rozloučili a
vydali se na cestu, tentokrát podle rady zdejších a s přesnější mapou…dohromady
i se zastávkou na oběd to byly 3 hodinky. V půjčovně ani nenadávali a my
jsme šli hledat autobus směr Taipei na nedaleko vzdálené autobusové nádraží. Po
cestě jsme v podchodu narazili na stěnu s popisem všemožných
světových metropolí…a hádejte co tam nechybělo……Praha. Odchytli jsme taiwance a
nechali se s naší „stověžatou“ vyfotit.
Bus jel téměř okamžitě a my jsme jen taktak stačili koupit
lístky. Luxusní Ubus za 500NT jsem si pochvaloval a cestou kouknul na 2 filmy a lehce se prospal.
Žádné komentáře:
Okomentovat