Měsíc se sešel s měsícem, týden s týdnem, hodina s hodinou a je tu další zhodnocení života na zeleném ostrově, který místní výstižně nazývají (ilha) Formosa čili beautiful island.
Začalo období dešťů a tady v Taipei to znamená zataženo, přeháňky a občasné bouřky. Kolikrát prší celej den v kuse. Ale že by se to nějak diametrálně lišilo od českýho jara, tak to ani ne. Snad jen ta teplota je o 10-15 stupňů vyšší a tolik nefouká. To byl taky jeden z důvodů proč jsme se vydali na výlet, vlastně na dva výlety. Jeden byl do Kaohsiungu (největšího přístavního města na Taiwanu) a následně na maličký ostrov, s názvem LiuChiu. Druhý byl na východní pobřeží a na Green Island. Během nějakého toho dne přibudou fotky;-)
Taiwan je země mnoha protikladů a kontrastů. Na jedné straně vidíte dívčiny oblečené v těch nejvíc sexy oblečcích, které si jen dokážete představit, ale na straně druhé jsou ty samé slečny nuceny bydlet doma s rodiči a poslouchat je na slovo až do 30. Vůbec, rodina zde má obrovskou moc nad rozhodováním a chováním jednotlivce. Například kamarádka je katolička, ale proto, že jsou rodiče budhisti, musí si každou neděli ráno vymýšlet výmluvu aby mohla jít do kostela. Nemluvím tady o nějakém rozmaru, ale regulerním vyznání, které trvá již několik let a raději než aby tento problém řešila s rodiči, žije ve lži. Jiná spolužačka mi zas říkala, že nechce urazit rodiče tím, že by se od nich odstěhovala a tak v 26 bydlí stále s nimi i když už pracuje v nadnárodní firmě a vydělává slušný peníze. Příjde mi to jako citové vydírání. Rodiče tu mluví děckám (když píšu děckám, tak mám na mysli většinou spolužáky, kterým je v průměru 25 let) do všeho...od výběru práce přes studovaný předmět až po to jestli můžou vycestovat za hranice. Není to tak ve všech případech ale setkávám se s tím opravdu často. Další zajímavostí je, že ačkoliv jsou mladí a studenti podporováni všemožně, jejich studentské výhody končí za branou kampusu. Krásných deset procent slevy, které si užíváme v kampusových sedm-jedenáctkách opravdu nevynahradí 50% slevu při cestování lodí, kterou si na oplátku užívají pouze muži starší 35 let. Ano, je to divný, ale je to tak.
Jedna věc, kterou tady docela nepobíram je jejich denní režim. Onehdá jsem si chtěl koupit stan a tak jsem si přivstal, abych to zařídil dopoledne, ještě před školou. Ale ouha! Všechny obchody, ale opravdu skoro všechny byly ještě v půl jedenácté dopoledne zavřeny. Ve většině chyběla i vývěska s otvírací dobou, takže jsem ani nevěděl jestli mám čekat a nebo se na to vybodnout. Na druhou stranu po ulici se proháněli stovky a tisíce skútrů a aut. Kam sakra asi jeli, když je všude CLOSED. O čistotě jsem se zmiňoval už minule, ale narazil jsem na další brutální kontrast. Šel jsem si vyřídit místní řidičák na motorku a procházím se částí města zvanou Shilin. Naneštěstí, tu úřady nemají na jednom místě a tak jsem musel jít od metra ještě asi 2 kilometry pěšky(na autobus jsem si netroufl). Každopádně procházím příjemným parčíkem a jakýsi pracovník technických služeb tam zametá chodník, který je evidentně čistý. Ujdu necelých sto metrů a narazím na uličku, která si se skládkou nezadá. Efektivní využití pracovní síly, jen co je pravda.
Přidal jsem pár fotografií 101 a taky oživil některé další galerie....check it out!
Začalo období dešťů a tady v Taipei to znamená zataženo, přeháňky a občasné bouřky. Kolikrát prší celej den v kuse. Ale že by se to nějak diametrálně lišilo od českýho jara, tak to ani ne. Snad jen ta teplota je o 10-15 stupňů vyšší a tolik nefouká. To byl taky jeden z důvodů proč jsme se vydali na výlet, vlastně na dva výlety. Jeden byl do Kaohsiungu (největšího přístavního města na Taiwanu) a následně na maličký ostrov, s názvem LiuChiu. Druhý byl na východní pobřeží a na Green Island. Během nějakého toho dne přibudou fotky;-)
Taiwan je země mnoha protikladů a kontrastů. Na jedné straně vidíte dívčiny oblečené v těch nejvíc sexy oblečcích, které si jen dokážete představit, ale na straně druhé jsou ty samé slečny nuceny bydlet doma s rodiči a poslouchat je na slovo až do 30. Vůbec, rodina zde má obrovskou moc nad rozhodováním a chováním jednotlivce. Například kamarádka je katolička, ale proto, že jsou rodiče budhisti, musí si každou neděli ráno vymýšlet výmluvu aby mohla jít do kostela. Nemluvím tady o nějakém rozmaru, ale regulerním vyznání, které trvá již několik let a raději než aby tento problém řešila s rodiči, žije ve lži. Jiná spolužačka mi zas říkala, že nechce urazit rodiče tím, že by se od nich odstěhovala a tak v 26 bydlí stále s nimi i když už pracuje v nadnárodní firmě a vydělává slušný peníze. Příjde mi to jako citové vydírání. Rodiče tu mluví děckám (když píšu děckám, tak mám na mysli většinou spolužáky, kterým je v průměru 25 let) do všeho...od výběru práce přes studovaný předmět až po to jestli můžou vycestovat za hranice. Není to tak ve všech případech ale setkávám se s tím opravdu často. Další zajímavostí je, že ačkoliv jsou mladí a studenti podporováni všemožně, jejich studentské výhody končí za branou kampusu. Krásných deset procent slevy, které si užíváme v kampusových sedm-jedenáctkách opravdu nevynahradí 50% slevu při cestování lodí, kterou si na oplátku užívají pouze muži starší 35 let. Ano, je to divný, ale je to tak.
Jedna věc, kterou tady docela nepobíram je jejich denní režim. Onehdá jsem si chtěl koupit stan a tak jsem si přivstal, abych to zařídil dopoledne, ještě před školou. Ale ouha! Všechny obchody, ale opravdu skoro všechny byly ještě v půl jedenácté dopoledne zavřeny. Ve většině chyběla i vývěska s otvírací dobou, takže jsem ani nevěděl jestli mám čekat a nebo se na to vybodnout. Na druhou stranu po ulici se proháněli stovky a tisíce skútrů a aut. Kam sakra asi jeli, když je všude CLOSED. O čistotě jsem se zmiňoval už minule, ale narazil jsem na další brutální kontrast. Šel jsem si vyřídit místní řidičák na motorku a procházím se částí města zvanou Shilin. Naneštěstí, tu úřady nemají na jednom místě a tak jsem musel jít od metra ještě asi 2 kilometry pěšky(na autobus jsem si netroufl). Každopádně procházím příjemným parčíkem a jakýsi pracovník technických služeb tam zametá chodník, který je evidentně čistý. Ujdu necelých sto metrů a narazím na uličku, která si se skládkou nezadá. Efektivní využití pracovní síly, jen co je pravda.
Přidal jsem pár fotografií 101 a taky oživil některé další galerie....check it out!
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat