PPU in Taipei

Včerejší den byl rozmanitej. Nejdřív dorazili kluci z Kaoshingu a po drobných zmatcích jsme se konečně našli u severního východu z Main station. Na nádraží jsme se setkali s dalším studentem z končin v srdci Evropy....Michal národností Slovák. Vzhledem k tomu, že je tu Michal již nějaký ten měsíc, tak to tu má zmapované a zavedl nás do slušné a ne moc drahé restaurace, kde jsme mohli pro změnu okusit nějaké ty špagety:-) Dobrý průvodce je vždycky výhodou a vzhledem k tomu, že Jirka i Pavel svolili, že půjdou na večerní koncert s námi, připojil se i Michal. Jediný problém byli lístky, které jsme museli dodatečně koupit přímo na místě těsně před koncertem. Zatímco Jirka s Michalem šli sehnat lístky a ubytovat se na privát kousek od největšího zdejšího night marketu(Shilin), Pavel Němda a já jsme vyrazili na prohlídku zdejšího kampusu. Po týdnu se na nás opět usmálo sluníčko, a tak jsme měli možnost nafotit pár pěkných záběrů. Prošli jsme kampusem a volala mi Yvonne, že by také chtěla sehnat 2 lístky na koncert...Plastici tady budou asi docela oblíbení.
Jídlo, prachy, změna oblečení a hurá na koncert. Dorazili jsme asi hodinu před oficiálním začátkem koncertu a na místě už byli davy lidí. Fronta se táhla ještě za roh dalšího bloku a my jsme si říkali, že se tam snad ani nevejdeme. Štěstí však stálo na naší straně a vzhledem, k tomu, že jsme si koupili lístky v předprodeji, tak jsme měli přednostní právo vstupu:-)....Miluju Taipei. Zapadli jsme do klubíku - mimochodem jmenuje se The Wall(neplést se starou, známou, tachovskou Zdí;-) - a pohledali zdejší manažery, aby jsme je stáhli o další lístky. U jednoho ze stolů už posedávali členové kapely a tak jsme neváhali a zapředli rozhovor. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že v jejich hotelu mají vyhřívaná dokonce i prkýnka na záchodech a nebo taky, že hned po koncertě odjíždějí směr letiště a hurá do Prahy. Ale to už jsme musely vyběhnout před klub a na distribuovat lístky nově příchozím. Ve finále se nás do klubu cpalo rovných 10:-) Narváno bylo k prasknutí. Na scéně jsme potkali mnoho zahraničních návštěvníků, kteří stejně jako my toužili po troše psychedelie v podobě libých tonů slavné, české, undergroundové skupiny. Bez experimentů se to na jevišti neobešlo a tak mnohokráte členové  kapely nevěděli, jestli mají mluvit, čínsky, anglicky a nebo česky. Od koncertu jsem dostal přesně to co jsem očekával...vydatnou dávku ujeté muziky a silný pocit sounáležitosti. Muzikantům se nedá upřít to, že na svůj věk rozjíždějí úctyhodnou šou. Ještě před odjezdem jsme je požádali o pár fotek a nějaké ty autogramy pro zdejší se taky rozdali. Poslední nezávazná konverzace na téma Taiwanese beer, pár fotek před klubem, nějaké ty autogramy a dveře dodávky mířící na TPA international airport se zavřeli.
Good bye next Year!

Čech kam se podíváš

Tak jsem se probudil z letargie a mam pro vás pár novinek.

Včera jsme se s Němdou vydali na schůzku místní skupiny anglicky mluvících dobrovolníku, kteří pomáhají Amnesty International zajišťovat akce. První s kým jsme se na místě setkali byl Jakub...ano, Jakub je Čech...:))...Nemohli jsme tomu uvěřit. Na Čecha tu opravdu člověk narazí všude. Celá skupina se odehrávala v přátelském duch. Nejdříve představení všech zúčastněných...několik lidí z Mexika, 2 Angličané,  Japonsko,  Guatemala  a  Tchajwan zde měli také své zastoupení.  Ale nejpočetnější skupina byla  paradoxně z Čech. Probírala se různá témata týkající se lidských práv, od kamenování žen v Iráku, přes zadržení Egyptského karikaturisty až po nedodržování lidských práv v Barmě. Barma je v tuto dobu hlavním tématem skupiny a tak se rozproudila debata o tom, jak těm lidem pomoci. Navrženo bylo několik akcí, ale zvítězilo promítání filmů o barmských uprchlících v Thajsku. Jinak žádné iluze....prostě řečnění na téma lidských práv a jako všude k mnoha skutečným rozhodnutím nedošlo.

O víkendu jsme se poflakovali po městě a našli nové restaurace. Pokud
budete někdy chtít zkusit exotickou kuchyni, pak si určitě najděte
Thajskou restauraci. My jsme tam dorazili s místními a tak jsme se
nechali jejich objednávkou překvapit. Vybrali opravdu delikátní kousky,
jako třeba vařenou chobotnici, ale i klasiku v podobě kuřecích plátků.
Všechny hlavní chody se naservírovaly doprostřed stolu a každý dostal
misku s rýží. Při jídle je docela mela, jak se jeden přes druhého snaží
hůlkami dopravit kousky jídla do svojí misky:-)  Kromě toho, že rýže
byla servírována v hliníkové nádobě to bylo zcela nezávadné a velice chutné. Abych řekl pravdu, docela mi začíná ta vývařovna pod kampusem lézt krkem. V nejbližší době asi zavítám do italské restaurace, kterých by tu mělo být dostatek, i když ve zcela jiném cenovém pásmu.

Další novinka se týká kultury.
Jdu si takhle uličkou na našich kolejích a jako vždy kouknu na nástěnku. Pokaždé se na ni musím kouknout, i když vím, že v čínštině si toho moc nepřečtu:-) Nástěnka je hold taková zvláštní věc a chtě, nechtě přitahuje pozornost. Hodim oko a to přistane rovnou na plakátu s titulkem Plastic People of the Universe. Říkám si, že je to asi nebude ta česká kapela a pro jistotu skočím na net abych si ověřil její název. BINGO....jsou to Plastici. Nahrnu se zase k nástěnce a poprosím potulující se, myslím že indonéské studenty, aby mi přeložili co se tam píše a hlavně, jestli se to bude hrát v Taipei. Trocha komunikačního šumu a jazykové bariéry, ale nakonec z nich vypadlo, že hrajou 26. a 28. února tady v klubu The Wall. Je to jasný.....zítra se jde na koncert:-)

Till then - good bye.

Jen jednu Arénu...

...Tak to je vtíravý hlas mého hráčského já! Nenechte se od něj znechutit, prostě pořád remcá, že nic nehraju a už jsem mu nějákej ten tejden nedopřál ani jeden Frag. GAMING....Qčko.....apoň jednu Arénu....prosím, prosím. Tohle je na denním pořádku, ale poslouchejte to ve chvíli, kdy nastupujete do vyhlídkového autobusu směr Zhinan Temple. Prostě smůla....musí čekat a jediný co mu zbejvá je remcat.

Uhodli jste to správně, dneska před spaním vám upřesním některé z fotek, co přibyly do alba.
Vypadalo to jako klidnej den. Jedna porce kari rejže se smaženým hovězím, trochu tofu a kus vařených zelných hlávek. Aby to dostalo říz, přidal jsem si pálivou omáčku z nadrcených piri-piri papriček. Administrativní boje ve škole. Zatažená obloha. Na síti vše při starém. Prostě klidnej den. Ale ouha. Jeden telefonát, pár prostých slovíček a z klídku je rázem turisťák. Budíci nás nenechali zahálet a výlet, jenž byl původně plánován na neděli se bleskurychle přesunul....prý špatná předpověď počasí. Nasadit ortézu, nachystat foťák a můžeme jít. Neni všechno tak jednoduché jak to na první pohled vypadá a tak jsme se ještě půl hodiny zdrželi při vyplňování jakéhosi formuláře pro nadcházející kurz čínštiny. Víte, tady v NTUST se nedá žít bez 3 věcí a všechny se dají vyjádřit číselně....ID číslo studia, ARC číslo od cizineckého úřadu a číslo účtu u zdejší banky. Radši už ani nepočítám kolikrát jsem je někam vyplňoval.
Autobus v kombinaci s MRT nás odvezl až k taipeiské ZOO. Byla by to si nuda, kdybych vám tu teď popisoval jednotlivá zvířátka, že:-) No, po pravdě jsem ani jedno neviděl. Nalodili jsme se do vyhlídkového autobusu a ten si to s námi v průměru na rychlost číslo 2 valil pořád do kopečka. Vystoupili jsme u jedné, ze stanic místní lanové dráhy a dál si to štrádovali  pěšky. Cestu lemovali čajové plantáže, dopravní značky a domečky místních plantážníků. Po 40-ti minutách cesty jsme se zastavili v jednom chrámu, ale naši průvodci nám rychle vysvětlily aby jsme se na focení vy... a počkali si do toho pravého. A stejně jsme tam shootli slušně...minimálně ty holky z motorkářskýho gangu:-D

Skutečný Zhinan Temple se před námi otevřel po dalších pěti kilometrech. Vlilo nám to novou energii do znavených údů a ty se pak dokázaly obdivuhodně rychle pohybovat po celém areálu a pomáhat tak zachycovat vše, co přišlo do cesty objektivu. Stejně tak jak se místní modlí a zapalují vonné tyčinky i my jsme se pokusili nasát atmosféru posvátného místa a alespoň se pomodlili a zazvonili na zvoneček aby naše modlitby a přání byly vyslyšeny. Říká se, že do chrámu nesmějí vstoupit milenci, neboť hlavním božstvem je zde Lu Dongbin, jehož láska nebyla opětována, a pokud by viděl v chrámu milence, proklel by je a oni by se rozešli. Prošli jsme si nejen chrám ale také okolní zahrady a zalitovali, že nám nepřálo více počasí protože výhled musí být za slunného dne opravdu úchvatný. Cestou zpět jsme se svezli lanovou dráhou, která nám poskytla úžasný výhled na večerní Taipei. Při pohledu na toto 3-milionové město z relativního bezpečí kabiny, jsem věděl, že místa, která zde navštívím a zážitky, které si odnesu jsou neocenitelné, nenahraditelné a neopakovatelné.

Ale dost kecání, dem udělat pár fragů.
...Juchůů