Fotky z Japonska

Added new galleries from Japan.

Poslední záznam

Vrátil jsem se již minulý týden, ale teprve nyní mi dochází jak moc a jak málo jsem v té cizokrajné zemi prožil. Jsem rád, že jsem měl tu možnost vycestovat do srdce zeleného ostrova. Tímto bych chtěl poděkovat UHK FIM, za zprostředkování této skvělé zkušenosti nejen na poli studijním. Zároveň bych rád poděkoval všem přátelům, které jsem měl tu čest poznat a samozřejmě rodičům za neutuchající podporu. DĚKUJI.

---

I returned already last week but until now I did not realize how much
and how few I experienced in that exotic country. I am grateful for an
opportunity to travel in to the heart of Formosa. Thereby I want to
thank the UHK FIM for providing me this excellent experience. I also
would like to thank to all friends I had the honor to meet and of
course to my parents for their endless support. THANKS

---

No, ale zpět k tomu, co mne dnes dostalo za klávesnici. Od doby co jsem přijel jsem si začal mnohem více všímat asiatů žijících v našem krásném středu Evropy. Ne, že by jich u nás na Tachovsku bylo bůhvíjak moc, ale spíš právě proto, že jsem tam žádné nepotkal (nepočítám-li trhovce). Dnes jsem vyrazil na strastiplnou cestu do Hradce zprostředkovanou všeobecně neoblíbenou ČD a po cestě jsem potkal tolik asiatů jako do té doby v Čechách nikdy. Nevím, jestli je to zkreslené mou studijní cestou, ale faktem je, že jsem jich potkal mnoho. Většinou to byli Číňané a Japonci potulující se v pražské MHD a hledající nejbližší cestu k nějaké té pamětihodnosti. Dodalo mi to úsměvu na rtech a spokojeně jsem kráčel naší multikulturní metropolí. Ale to už mě přivádí na myšlenku, že cesta do Hradce se díky předělávání pražského nádraží prodloužila na úmorných 8 hodin s krásnou projížďkou po Praze. Opravdu mi bude scházet HSR a jeho 350km za hodinu a půl

Edit: Málem bych zapomněl. Za ten týden se mi podařilo upravit nějaké fotky z Činy a tak se můžete podívat na dvě nové galerie z Hong-Kongu a Velké Čínské Zdi. Updatoval jsem také galerii Lidé.

Enjoy the Summer

Zpáteční let

Tak nám skončila dovolenka. 10 dní v Thaisku uteklo jako voda i přes to, že jsme je proleželi na pláži. Po perném půlroce plném učení a intenzivního objevování krás jihovýchodní asie jsem si to ale zasloužil.
Na zpátečním letu z Bangkoku jsem byl tak unavený, že jsem ho půlku prospal. To bylo celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, že nás z hostelu vyhodili v jedenáct dopoledne a letadlo nám odlétalo až v půl třetí ráno. Celý den jsme chodili po městě a snažili se sehnat knoflíky na naše nová saka. Knoflíky jsme sice nesehnali, ale za to jsme si každej koupil 3 trika a další suvenýry. Poslední peníze jsme pak utratili za uvolnující masáž a hurá na taxík. Konečně se našel v Bangkoku taxikář, který bez remcání zapnul taxametr a i přes pokročilou večerní hodinu nás dovezl na letiště za legitimní cenu. Jako obvykle jsme se checkovali půl hodiny a po lehké úpravě váhy příručních zavazadel (Já i Honza jsme museli shodit o 3 kila) už jsme mohli být v klidu. Vzhledem k tomu, že jsme dostali sedadla v prostřední řadě, neužili jsme si žádný výhled na noční Bangkok a já jsem usnul ještě před tím, než jsme se odlepili od země. Krásných 6 hodin letu jsem prožil v říši snů a po probuzení se chystala rovnou snídaně. Prostě paráda. Pak jsme ještě s klukama využili palubního občerstvení a dali 3 pivka. Lehce v náladě jsme tak vstupovali na Evropskou půdu na Vídeňském mezinárodním letišti. Co mě celkem překvapilo, bylo, že na rozdíl od všech letišť v Asii, jsme tady museli přesedat do autobusů, které nás dopravili k terminálu a pak z terminálu zase k letadlu. Prostě jsem byl zvyklý na jiný standard. Malinké letadýlko Austrian Airlines nás přeneslo na naší poslední cestě do rodných krajů za necelých 40minut a my jsme stanuli na pražské Ruzyni po poledni středoevropského času.
Proto vám dneska můžu psát z pohodlí svého domova a konečně mě můžete zastihnout na mobilu a na ICQ v normální hodinu. Doufám, že se setkáme někde v hospůdce abysme mohli poklábosit a konečně popít české pivo:-)

Ahoj všem